BU-FU: Kapely si musí pomáhat, ne na sebe házet špínu
0 jsk 4.2.2014BU-FU je hardcoreová kapela z východních Čech, která brázdí pódia již osm let. Původně se v ní sešli kamarádi, z nichž každý vycházel z jiného hudebního stylu. Tato směsice sound vzniklé formace zásadně ovlivnila a BU-FU se toho vlastně nikdy „nezbavili“.
Pokud tedy budeme chtít jejich styl charakterizovat, budeme se muset opřít hned o několik pojmů – hard core, hip-hop, punk, grind core i metal. To všechno v jejich hudbě je a to všechno může docela klidně přijmout další inspirace. Pokud totiž pro BU-FU něco skutečně neexistuje, pak jsou to hudební hranice.
„Osobně jsem odkojený starým hip-hopem, to je pro mě základ. V kapele ale bereme všechno, co jde kolem, co nás baví a co se nás dotkne. Neklademe si překážky, neexistují pro nás hranice. Chceme bavit sebe i posluchače,“ tvrdí zpěvák a raper Jarek, zakládající člen kapely.
U Společnosti Alfedus aktuálně vyšlo její druhé album Buy Us Fuck You. Pokřtěno byl v polovině ledna v pražském klubu Chapeau Rouge, v roli hostů na akci vystoupili Dan Kurz (Atari Terror) nebo Radek Tomášek (Clou, Support Lesbiens). Oba byli, společně s Mikem Housem (Pipes and Pints), přizváni i k nahrávání alba. Na aranžích pecek se pak podílel kytarista skupiny Support Lesbiens Hynek Toman, na zvuku a produkci Ecson Waldes.
„Naší nejsilnější zbraní vždycky byly a jsou koncerty. Chtěli jsme jejich tvrdost přenést na album a myslíme si, že se to povedlo. Zvuk je čistý a přehledný, album přitom působí živě a tvrdě,“ soudí Jarek. „V písni Stay Pure hostuje frontman kapely Pipes And Pints Mike House. Ta pecka je diametrálně jinde než ostatní, můžeme dokonce mluvit o čistě metalové věci. Je to asi největší stylový extrém, který v repertoáru máme.“
O druhém extrému hovoří baskytarista a zpěvák RoHy: „Na desce je i skladba Blondýnka, která zase vybočuje v tom smyslu, že si zachovala nadhled a humor, jež byly charakteristické zejména pro první roky existence kapely.“
BU-FU mají na svém kontě nejen řadu nezměrně energických koncertů, ale i několik úspěchů ve vyhledávacích hudebních soutěžích. Motivací pro ně bylo 1. místo na TPCA Beat Festu 2012 v Kolíně, kde se shodla porota i publikum. V roce 2010 vyhráli soutěž Poličský skřivan a ve stejném roce se dostali do semifinále Skutečné ligy.
„Jde nám o předání energie, tvrdost, syrovost a vyjádření pocitů, které navazují na texty. Rádi bychom, aby lidé na našich koncertech zapomněli na to, že byli celý den ve fabrice a makali. Chceme, aby to pro ně byl zážitek, který jim dodá energii,“ říká RoHy.
Jarek jej doplňuje: „Texty píšeme hlavně v češtině. Je to náš jazyk, lidé mu rozumějí a my nemáme problém se v něm vyjadřovat. Napsal jsem už ale i text v ruštině, protože mám v té zemi předky, a na nové desce je Stay Pure v angličtině. Dál bychom ale chtěli psát v češtině.“
Dodává ještě, že je jako textař nesmírně plodný. Jakmile se jej něco dotkne nebo ho inspiruje, sedne a začne psát. V šuplíku prý má na sto napsaných nebo rozepsaných textů.
„Problém české hardcoreové scény je ten, že spolu kapely nespolupracují, nedrží slovo, pomlouvají se a lžou. My spolupracujeme s asi pěti nebo šesti, s nimiž máme dobré zkušenosti. Vyměňujeme si koncerty, pomáháme si, podporujeme se. Jenom tak to má smysl. Kapely si musí pomáhat, ne na sebe házet špínu. Čechy jsou strašně malý píseček, a pokud nebudou spolupracovat, zůstane hardcoreová scéna ve stejných sračkách, v jakých je,“ uzavírá Jarek.
Jak vznikl název BU-FU?
V době Jarkovy puberty byl populární film Kdo hulí, ten umí. Hlavní aktéři v něm si změnili hiphopovou značku FU-BU na BU-FU. Jarkovi to utkvělo v paměti, a protože se při hledání názvu kapely jako nejvážnější adept objevilo jméno Uřízlá hlava z prasečáku, navrhl a prosadil raději BU-FU.
BU-FU jsou:
Jarek (zpěv, rap)
RoHy (baskytara, zpěv)
Chmelda (kytara, zpěv)
Viklef (bicí)