Byli Kiss politickou skupinou?
0 Redakce 14.6.2013Tvorba amerického kvartetu Kiss, který v současné době brázdí svět a propaguje nové album Monster, byla vždy chápána především jako zábava. Sice trochu komiksová a prvoplánová, ale pořád zábava. Zakřičet si refrén, zavlnit se v davu, případně se přitulit k nějaké slečně ve vypasovaném triku s logem Kiss, to byly hlavní důvody návštěvy jejich show. Nic víc, nic míň v hudbě této skupiny nikdo nehledal. Na západ od našich hranic.
Psal se rok 1974 a kapele právě vyšlo první album s názvem Kiss. Ovšem za železnou oponou o tom nic nevěděli. V normalizačním Československu vládl pevnou rukou Gustáv Husák a každý, kdo tíhnul k něčemu podezřelému, si zle zahrával (téhož roku, kdy vyšla prvotina Kiss, zmlátila policie fanoušky, kteří dorazili na koncert Plastic People of The Universe do Rudolfova).
Trvalo pár let, než se lidé v Československu seznámili s fenoménem Kiss. Většinou jed pozlátka kapitalismu šířili ti, jejichž domovy byly blízko u západní hranice a chytali rakouskou či západoněmeckou televizi. Najednou se na školních lavicích objevovala loga kapely, pak na penálech a nakonec i na džínových bundách školní mládeže. Na ilegálních burzách začali milovníci rocku hledat alba kapely. Zvláště Dynasty z roku 1979 s portréty všech členů na obalu patřilo mezi ceněné relikvie. A kdo měl štěstí, že ho policie při zátahu nezatkla a drahocenný nákup mu nezabavila, mohl pořádat poslechové seance pro přátele.
Najednou se fanoušci Kiss stávali spiklenci a tím se vlastně vyhraňovali vůči režimu. Komunistická moc byla paranoidní a bála se jakéhokoli náznaku nesouhlasu či odporu. K nepříčetnosti doháněl ředitele či učitele středních škol (většinou komunisty) už pouhý pohled na logo kapely se dvěma ostrými S. Marné bylo vysvětlování, že kapela nepropaguje fašismus (ostrá es nosili na uniformách příslušníci SS), a že jde jen o pouhou vizuální show, ne útok na socialistický tábor. Tehdejší humoristický týdeník Dikobraz si neodpustil štiplavou poznámku o tom, že socialističtí zpěváci bojují svou písní za mír mezi národy, zatímco váleční štváči Kiss koncertují v sousedním západním Německu na maketě tanku.
Jenže kissmánie se už rozjela naplno. V osmdesátých letech minulého století vozili čím dál tím víc českoslovenští turisté z Jugoslávie západoněmecké magazíny Bravo či Popcorn (které většinou našli na pláži), na jejichž stránkách se velice často vizuálně vděčná čtyřka objevovala.
Druhými oblíbenci pak byli britští pop cyberpunkoví Sigue Sigue Sputnik , kteří měli image kabaretních transsexuálů s punkovými kokrhely na hlavách. Ba co víc, plakáty těchto šíleně vyhlížejících kreatur zdobily mnohý dětský pokoj a jakýkoliv odkaz na ně hraničil se závadovým chováním i vyloučením ze školy.
Gene Simmons s Paulem Stanleyem by se možná podivili, jakou úlohu hrála jejich kapela v totalitním Československu. Vlastně by se dalo říci, že i umělá krev Kiss přispěla tak trochu k rozdrolení železné opony i pádu Berlínské zdi. Je ale dobře, že se dnešní fanoušci půjdou na páteční pražský koncert Kiss pouze a jen bavit rockovou show.
Jan Šída