ahead – 1200×100

PLAY.CZ

Právě poslouchá celkem 6557 posluchačů.

Seznam rádií

Seznam stylů

Seznam krajů

Portless: Jsme schopni dostat na stejnou úroveň, na jaké jsme byli se Support Lesbiens

0 jsk 22.4.2013

V prosinci loňského roku oznámili zpěvák Kryštof Michal, kytarista René Rypar, baskytarista Jan Daliba a bubeník Zbyněk Raušer, že odcházejí ze Support Lesbiens a stávají se členy nové skupiny Portless. S tou ještě v prosinci vyhráli tendr na skladbu k nové reklamě na vůz Škoda Octavia. Ve středu 24. dubna budou mít v pražském Lucerna Music Baru koncertní premiéru. Na otázky odpověděl Kryštof Michal.

Jak na vyhlášení existence Portless reagovali fanoušci?

Je třeba je rozdělit na informované a méně informované. Ti druzí, kterých je většina, se v okolnostech rozchodu Support Lesbiens a vzniku Portless orientují těžko. Přejí štěstí oběma stranám a moc nechápou, o čem jejich spor je. Podle mě nemá smysl jim to vysvětlovat, navíc je to vůbec nemusí zajímat, protože třeba řeší jen to, jestli hudba, kterou vytvoříme, je dobrá.

Ti, kteří se zajímají, se podle mého názoru většinově stavějí na naši stranu. Dochází jim, že se muselo stát něco divného, když se čtyři muzikanti sebrali a odešli od zavedené značky. Vidí, že odešlo osmdesát procent kapely včetně zpěváka a vytvořili novou značku Portless. Jistě je jim tedy zřejmé, že asi u naší protistrany nebylo všechno v pořádku. Určitě pochopí, že nám po založení Portless nejde o nic jiného, než hodit za hlavu to, co se dělo, a věnovat se další tvorbě.

Máte na to dostatek sebevědomí?

Se sebevědomím je to těžké. Například to mé prochází vývojovými etapami. Byly doby, kdy jsem byl naprosto nehorázně sebevědomý. Asi se to moc nezměnilo, ale už nějaký čas tvrdím, že má obrovská dávka sebevědomí je vyvážena neskutečnou dávkou pochyb. Navenek možná vystupuji jako sebevědomý, ale mnoho lidí z mého bezprostředního okolí ví, že je za tím spousta psychických střetů. Jsem člověk, který o věcech velmi přemýšlí.

Pokud však jde o Portless, máme zdravé sebevědomí. René Rypar je si vědom toho, že je dobrý kytarista i skladatel, Honza Daliba je výborný basák, Zbyněk Raušer znamenitý bubeník a já jsem ucházející zpěvák, který umí anglicky. Nemáme důvod si myslet, že bychom se neměli dostat na stejnou úroveň, na jaké jsme byli se Support Lesbiens. Je nicméně pravda, že už jsme starší a uvědomujeme si, že není dobré sebevědomí příliš ukazovat.

Na konci loňského roku jste vyhráli tendr na písničku k reklamě na nový model vozu Škoda Octavia. Nakoplo vás to?

Myslím si, že nás nejvíc nakopl den, kdy jsem nejdříve na schůzce oznámil Hynkovi Tomanovi, že my čtyři ze Support Lesbiens odcházíme, a pak jsem se sešel s kluky a řekl jim, že máme novou kapelu. Trochu nám to zkalila představa, že jsme před sebou měli celé poslední turné se Support Lesbiens, v tu chvíli se to jevilo jako peklo. Nakonec jsme to ale zvládli, takže jsme se pak klidně mohli nechat pozitivně nakopnout i úspěchem písničky New Ride v tendru na reklamu na škodovku. Psychicky to pro nás bylo strašně důležité. Ostatně, vyhrát celosvětový tendr na reklamu na auto zvedne sebevědomí každému.

Nějaké reklamy jste už předtím udělali i se Support Lesbiens…

Udělali jsme dvě, a to pro český trh. Komerční banka si vybrala písničku Bet My Soul a napsali jsme hudbu pro jednu reklamu na fernet. Teď ale neřešíme, co je za námi. V Support Lesbiens jsem prožil dvacet let, ale nyní jsou prioritou Portless. Snažíme se neřešit ani to, že Support Lesbiens dále existují.

Narazili jste v Portless za první měsíce existence na nějaký rozpor nebo problém?

Jediná věc, kterou můžeme považovat za problém, je definovaná od začátku. Značka Portless je nová a my musíme být soustředění na to, abychom ji v následujících měsících a letech dostali do povědomí širší veřejnosti. Vlastně to za problém nepovažujeme, jen jsme si toho vědomi.

Do jaké míry je v současné době kapela byznys, a do jaké umění?

Kdyby ses mě zeptal, jaké to bylo u Support Lesbiens poslední dva roky, odpověděl bych ti, že to byl především byznys. V Portless mám konečně pocit, že žádný byznys řešit nemusím. Nechávám to na našem manažerovi a mohu se zabývat jenom tím, jestli mě to baví, anebo ne. Nikdy bych si současně nedovolil o své hudbě tvrdit, že je to umění. Hrajeme prostě popovou muziku a spíš než umělci jsme lidé, kteří chtějí někoho pobavit a potěšit. Současně chceme pobavit a potěšit i sami sebe.

Bude to hlavní téma středečního koncertu?

Žádnému koncertu jsme v Support Lesbiens nevěnovali tolik pozornosti, jako věnujeme naší premiéře v Lucerna Music Baru. Už přes týden zkoušíme, čekají nás zkoušky s PA a světly, řešíme videoprojekce, nechali jsme si udělat scénu. Myslím si, že když se podaří klub dobře nazvučit, tak to diváky potěší. Koncert nebude extra dlouhý. Nechceme lidi unavit, chceme je spíš nahlodat. Zahrajeme asi šestnáct písniček, z toho sedm nových vlastních. Zbytek budou skladby, které jsme složili a hráli v Support Lesbiens. A každý návštěvník dostane jako dárek minialbum se třemi písněmi.