Norský genius vzdálené atmosféry Arve Henriksen zahraje v Praze
0 Petr Hašek 23.11.2012Opravdové hudební pionýry nepotkáte každý den. Dva z nich se ale sejdou po třech letech opět v Praze, na podiu Paláce Akropolis. Norský trumpetista a zpěvák Arve Henriksen a samplový kreativec Jan Bang rozvibrují vědomí i nevědomí diváků v žižkovském klubu v pondělí 26.listopadu v rámci Music Infinity.
Arve Henriksen (nar.1968) je znám především svým unikátním přístupem ke svému nástroji i hlasovému projevu. Bohatá tradice norského jazzu a přirozený vztah k experimentu pobízí zdejší muzikanty k hledání nových přístupů a stylových přesahů ať už do klasické hudby či do rocku. Henriksenovi se to podařilo naplnit beze zbytku. Zejména si ale dokázal vytvořit zcela svébytný jazyk a stal se jednou z vůdčích osobností na poli současné experimentální hudby.
Karieru začal na hudební konzervatoři v Trondheimu, následně studoval hudební pedagogiku zatímco hrál v prvních kapelách – orchestr Bodega Band nebo už značně experimentální Veslefrekk. Velice brzy se na podiích a studiu setkal s celou norskou hudební špičkou, která již v té době okupovala německý label ECM. Zásadní pro něj byl vliv staršího kolegy Nilse Pettera Molvaera díky němuž se dostal k japonské hudbě. Inspirace skladbami pro japonskou flétnu Shakuhachi zásadně ovlivnila Henriksen pohled na vlastní nástroj. Světové známým se ale stal až v druhé polovině devadesátých let založením ambientně improvizační úderky Supersilent, která začala vydávat (či spíše chrlit) nahrávky na novém a záhy významném norském labelu Runegammofon.
To nejlepší ale mělo teprve přijít, když Henriksen začal vydávat svá solová alba. V roce 2001 vyšel debut Sakuteiky, deska ze všech nejvíce inspirovaná fascinací japonskou hudební tradicí. Druhé album Chiaroscuro (2004) bylo pak zásahem ještě silnějším a jednoznačně se dá považovat za jeden z vrcholů nejen Henriksenovy kariéry, ale i současné norské hudby vůbec. Přepestrá paleta ambientních zvuků a barev všemožných nástrojů s občasným vmícháním „polních nahrávek“ tu vytváří specifickou „vzdálenou“ atmosféru, kterou protkává Arveho trubka a zpěv. Ten bývá díky své výšce a barvě označován za ženský, při poslechu čarovného Chiaroscura ale brzy pochopíte, že jde o kompliment.
V roce 2007 na něj Henriksen navázal neméně povedeným ačkoli ne tak kultovním a temnějším Opus.3 – Strjon (2007) a později i Cartography (2008). Pro znalce norského jazyka jistě zajímavý projekt hudebních podkresů Ellivan (2009) na básně a hlas v té době již více než deset let zemřelého básníka Ellinga Vanberga. Mezitím i v současnoti Arve Henriksen stále pokračuje v neúnavné spolupráci se severskou elitou i světovými muzikanty mezi nimiž za zmínku stojí např. David Sylvian. S jeho kapelou Nine Horses hrál Henriksen například na skvělém albu Snow Borne Sorrow.
Do Prahy přijíždí Henriksen několik dní před vydání Solidification (boxu se sedmi vinyly a 2 DVD, který obsahuje celou dosavadní solovou tvorbu a na posledním LP zbrusu nové album Chron). Na pódiu Akropole vystoupí se svým neméně talentovaným krajanem Janem Bangem.
Bang (nar.1968) pochází ze stejné vlny norské hudební progrese. Patří mezi nejrespektovanější persony v práci s elektronikou, elektroakustikou a využíváním živých samplů vytvářených přímo na podiu. První solové album And Poppies from Kandahar vydal na labelu Davida Sylviana v roce 2010. Letos zde vyšel projekt Uncommon Deities, na kterém se krom Sylviana podílel právě i Arve Henriksen.
Společná vystoupení Jana Banga s Arve Henriksenem jsou jedinečná nejen ve vzájemném porozumění obou muzikantů. Bang je především člověkem, který kromě úchvatné hudební intuice umí i skvěle bavit publikum. Přesvědčit se o tom mohli už před časem návštěvníci jejich prvního pražského koncertu v divadle Archa. Jedinou stinnou stránkou na tehdejším dokonalém koncertním zážitku bylo cvakání uzávěrek fotoaparátů diváků i fotografů z řad novinářů, které bohužel dovede tak silně dynamickou produkci pracující především s vlivem ticha silně poškodit. Doufejme tedy, že pořadatelé na chystaném koncertě jasně vyhradí lovcům duší nezbytnou chvilku a i sami producenti nežádoucích ruchů pochopí, že hudba je případě Henriksena a Banga přeci jen na prvním místě.