Václav Neckář: V šansonovém zpívání se cítím dobře
0 Redakce 26.4.2012Nové album Václava Neckáře je na světě. Jmenuje se Dobrý časy, vydal je Supraphon a lze je považovat za jakýsi zpěvákům comeback. Deset převážně baladických písniček autorské dvojice Jaromír Švejdík a Dušan Neuwerth, která se autorsky podílela už na hitu Půlnoční z filmu Alois Nebel, dostalo definitivní podobu, Neckář se vypnul ke skvělému pěveckému výkonu a vzniklo milé šansonové album, na němž se podíleli zástupci dvou českých muzikantských generací.
Kromě Švejdíka a Neuwertha (zpěvy, piana, kytary či perkuse) na něm hrají a zpívají Jan Neckář, Steve Walsh, Lenka Dusilová, Tomáš Neuwerth, Luboš Novotný, Luboš Malina, Jiří Hradil, Viktor Ekrt, Filip Nebřenský a pěvecký sbor Doubravánek.
Po předávání cen Anděl jste, Václave, řekl, že je to romantická deska. Platí to stále?
Neckář: Platí. Je hodně poetická a velmi nostalgická. Když ty písničky zpívám, vybavují se mi různé vzpomínky z minulých let.
Dušane, když jste písničky psali, činili jste tak s vědomím, že jsou pro Václava Neckáře?
Neuwerth: Některé vznikly už předtím, než jsme se s ním na desce domluvili. Jde konkrétně o pět skladeb, které jsme občas hráli s Jaromírem v našem hudebním tandemu. Nebylo ale tak docela jasné, pro koho jsou. V počítači patřily do složky, která není adresná. Když jsme se s Václavem na realizaci alba domluvili, udělali jsme v počítači složku s jeho jménem a do ní jsme přesunuli písně, o nich jsme byli přesvědčeni, že mu sednou. Byly to konkrétně skladby Rybník, Bejvávalo, Na Rafandě a Noční vlaky.
A co ty další?
Další pak už vznikly s vědomím, že je bude zpívat on. I když třeba písnička Čaroděj vznikla, když jsem byl se skupinou Sunshine v Berlíně, večer jsem z dlouhé chvíle brnkal ve studiu na akustickou kytaru a při tom si na iPhone natočil melodický nápad. Původně jsem si myslel, že by slušel další desce Umakartu. Nakonec jsme ho ale použili pro album Dobrý čas.
Jaké ty písně z vašeho pohledu vlastně jsou?
Neuwerth: Jaromír Švejdík říká, že jsou v rytmu jeho chůze. Rychlost jeho chůze je 87 bpm. Tvrdí, že každý autor má své bpm, a když píše, tak se to nezapře. Myslím, že rychlost Jaromírovy chůze se blíží rychlosti chůze Václava Neckáře. Také si myslíme, že mu sluší ta šansonová poloha, ve které album je. Nechtěli jsme se pouštět do rychlých písniček, protože jsme cítili, že by to asi nebylo ono.
Vyhovuje vám šansonové zpívání?
Václav Neckář: Cítím se v něm dobře. Uvědomuju si, že mi písně na desku napsali lidé, kteří by mohli být mými dětmi. Nemyslím si ale, že jsme museli překonávat nějakou generační bariéru. Písničky jsou z mého pohledu dost podobné těm, které pro mě v minulosti psali bratr Jan a Zdeněk Rytíř.
Již v květnu absolvujete čtyři koncerty k albu, v Praze, Brně a Olomouci…
Neckář: Dušan naplánoval, že se sejde parta lidí, kteří desku ve studiu natáčeli, a budou ji prezentovat živě.
Neuwerth: Nenahrál ji ani Umakart, ani Bacily, ale lidé z těch kapel a hosté. Přišlo mi hezké ho v tom širokém pojetí pokřtít, a proto ty koncerty. Sestavíme speciální jednoúčelovou kapelu, ve které budou Václav a Jan Neckářovi, Jaromír Švejdík, můj bratr Tomáš, který nahrál všechny party bicích, Luboš Malina a Luboš Novotný ze skupiny Druhá tráva, kteří natočili spoustu věcí, díky nimž mají písně blízko lidovce a country, a já.
Budete ty písničky pak hrát na svých koncertech?
Václav Neckář: Dohodli jsme se, že by byla škoda, kdyby to tak nebylo. Některé si tedy vyberu a zařadíme je do našeho programu. Už dnes hrajeme Půlnoční. Kdybychom ji na koncertech nezahráli, lidé by byli zklamaní.
JAROSLAV ŠPULÁK