Desmod: Budeme pomáhat mladým kapelám
0 Redakce 1.2.2012Loni na podzim vydala nitranská skupina Desmod v pořadí osmé studiové album Iný rozmer. Prezentovala na něm svůj tradiční sound a jako bonus přidala tři texty v angličtině. Album je to úspěšné, má již platinový statut. I díky tomu si Desmod drží pozici jedné z nejpopulárnějších rockových kapel u našich východních sousedů. Na otázky odpovídal zpěvák Mário „Kuly“ Kollár.
O Desmod se kvůli jeho popularitě zákonitě zajímají i slovenská bulvární média, sem tak nějaká zpráva proklouzne i k nám. Jak moc tě to zasáhlo?
Zájem bulváru vnímám velice negativně. Vadí mi, jak se někteří novináři vyžívají ve zveřejňování informací, které publikovat nechci, protože se týkají mého soukromého života. Navíc mají tendenci vysvětlovat si věci po svém a podsouvat čtenářům a divákům polopravdy a vlastní závěry, které vydávají za skutečnost. Časem jsme se proti tomu v kapele obrnili a začali jsme k tomu být víceméně lhostejní. Bohužel jsou tu ale naše rodiny, a ty to vnímají velmi zle.
Ublížil ti někdy bulvár?
Uvedu konkrétní příklad. Sebrali mi řidičský průkaz. Stalo se to v okamžiku, kdy jsem na parkovišti přeparkovával auto. V novinách se psalo: „Ožralý Kuly za volantem“. Když se totéž stalo jinému slovenskému zpěvákovi, který je s bulvárem zadobře, tak z něho novináři udělali málem národního hrdinu, který se policii postavil a odmítl dechovou zkoušku. Já byl hajzl, který chtěl v autě div ne zabíjet lidi. Nikdo z novinářů se mě ale na nic nezeptal, nikoho nezajímalo, že jsem jen přeparkovával auto a policie už tam na mě – zřejmě na základě udání – čekala.
Kdysi jsi říkal, že se svým hlasem nepracuješ a používáš ho v podobě, jak ti ho nadělila příroda. Změnilo se to?
Je pravda, že jsem se o hlas nikdy nestaral. Jak ale přibýval počet koncertů, musel jsem s tím něco dělat, a tak jsem před dvěma lety začal chodit k profesorce zpěvu. Řekla mi, že už se mnou nic moc neudělá, ale že mě aspoň naučí správně dýchat. Před čtyřmi měsíci jsem navíc přestal kouřit. Přibral jsem sice šest kilo, ale zvětšil se mi hlasový rozsah a lépe se mi dýchá. Pomohlo to.
Ve slovenské anketě popularity Slávik jste získali už pět prvenství. Vyhlášení dalšího ročníku u vás proběhne na konci února. Obhájíte mezi kapelami svou pozici?
Na Slovensku je zvláštní situace v tom, že poté, co jsme získali pět Slavíků, to některým lidem začalo vadit. Objevila se podezření, že anketu nějak ovlivňujeme, že za tím stojí náš aktivní fanklub a že je to celé podvod. My jsme ale kapela pro více generací, takže nám hlasy posílají dvacetiletí, čtyřicetiletí i důchodci. Těžko říct, jestli vítězství mezi skupinami obhájíme, ale může se to stát. Já sám jsem do slavíka nikdy neposlal ani hlas.
V Čechách se vám ale zatím příliš prosadit nepodařilo. Zajímá vás naše publikum?
Samozřejmě. Každá kapela se vždy chce někam posouvat. Nám se podařilo dobře zvládnout Slovensko a ke svému dalšímu vývoji potřebujeme pocit, že stále musíme o něco bojovat. Na Slovensku nám roste kvalitní konkurence a myslím, že se to projeví už letos. Český trh je pro nás výzvou už jenom proto, že máme pocit, že začínáme od píky. Máme za sebou koncerty v klubech na Moravě, hráli jsme tam třeba i se skupinou Mandrage, a strašně nás to bavilo. Vnímali jsme to jako takový milý návrat do starých časů. Znovu jsme zažili nervozitu, kterou jsme měli v době, kdy jsme absolutně netušili, co s lidmi naše hudba udělá. Bylo to skvělé a motivující.
Myslíš, že se vám české diváky daří přesvědčit?
Doufám, že ano. Dovolím si říct, že osmdesát procent reakcí bylo dobrých. Vstup na český trh nevzdáváme. Víme, že tu nebudeme mega kapela, ale chceme pro české fanoušky hrát. Líbil by se nám model, který praktikují naši kamarádi ze skupiny Horkýže slíže. Koncertují jeden rok v Čechách a další rok na Slovensku, což evidentně funguje.
Jakou cestu nyní volíte pro Slovensko?
Budeme pomáhat mladým kapelám. Budeme je vyhledávat, brát na velká pódia, pomůžeme jim s nacházením vydavatelů. Vlastně si budeme pěstovat konkurenci, ale myslím, že to má smysl. Mělo by to být poslání každé úspěšné kapely.
JAROSLAV ŠPULÁK