Republic Of Two: Nekalkuluje s tím, co by se mohlo líbit
0 Redakce 2.12.2011Zpěvák, kytarista a pianista Mikoláš Růžička a zpěvák, kytarista a klávesista Jiří Burian, tedy Republic of Two, na sebe upozornili už loni. Nabídli povedené album Raising The Flag a letos v únoru za ně dostali titul Objev roku při vyhlašování Cen Akademie populární hudby Anděl. Před pár dny vyšlo jejich druhé dílo The End of War. Vydali je na vlastní značce Massimo Records a 7. prosince vyrazí na koncertní turné se zpěvačkou Anetou Langerovou.
Své texty píšete anglicky. Daří se lidem během koncertu jejich obsah přijmout?
Růžička: Když je dobrý zvuk a publikum nám rozumí, tak se to třeba i podaří. Je ale jasné, že všichni lidé v publiku textům nerozumí. V první řadě jde o atmosféru. Pokud texty někoho osloví, jsem přesvědčen o tom, že se k nim dostane doma a snaží se je vstřebat hlouběji. Koncerty nejsou recitál nebo divadlo, které jsou postavené jen na textu. Při koncertech se dějí i jiné věci, které jsou dané hudbou a charismatem kapely.
Vaše nové album se jmenuje The End of War. Je koncepční?
Burian: Nepřipravili jsme prvoplánově koncepční desku, na které by každá písnička byla o konci války. To téma je především v poslední skladbě, přičemž jsme ponechali vnímání toho slovního spojení otevřené. Konec války nemusí být jenom koncem ozbrojeného boje. Konec války se může týkat pomluv, lásky, negativních vlivů společnosti, politiky a podobně. Je to především náš vzkaz společnosti. Chceme dělat hudbu, a ostatní věci nás až tak nezajímají. Na mě osobně ten termín působí uklidňujícím dojmem.
Růžička: Konec války je konkrétní obrat. Baví nás, že může současně znamenat označení pro cokoliv jiného a pro každého člověka může mít jiný význam. Nejsme ale koncepční kapela.
Temporytmus písniček na vašem albu je pomalý nebo střední. Není to až moc stereotypní?
Burian: Když jsme skládali, necítili jsme, že bychom chtěli napsat rychlou písničku. Mně osobně je to sympatické, protože rychlosti je kolem nás dost. Vždyť i hudba se všeobecně stává rychlejší a kratší, a my nechtěli dopustit, aby se nám to stalo také. Život je klipovitý, naše písničky jsou volné. Je to pro nás důležité.
Růžička: Budiž to i znamení toho, že nám nejde o útok na komerční rádia nebo se nechceme poddat vkusu, který na hudební scéně panuje. Odpovídá to našim pravidlům.
Jaká jsou vaše pravidla?
Burian: První pravidlo je, že dopředu nekalkulujeme s tím, co by se lidem mohlo líbit nebo by se dobře prodávalo. Klíčové je, aby se naše písničky líbily nám. Nezajímají nás regule, podle kterých by měla mít píseň do rádia tři minuty a patnáct vteřin. Nevyrábíme přece produkt, tvoříme písničky. Dalším pravidlem je, že si vybíráme novináře, se kterými chceme mluvit. A vybíráme si i otázky, na které budeme odpovídat. Pokud dostaneme nějakou hloupou, slušně na ni neodpovíme a požádáme o další. Máme také své vydavatelství Massimo Records, ve kterém jsou kreativní lidé, kteří nám z plných sil pomáhají, věří nám a do ničeho nás nenutí. A singly z alb vybíráme podle vlastního uvážení.
Jaké je nejčerstvější pravidlo?
Burian: Teprve nedávno jsme zavedli, že upřímně říkáme, co se nám líbí, a co ne. Bez ohledu na to, jestli to vyvolá mezi námi a jinými muzikanty nějaký konflikt nebo problém. Nemažeme nikomu med kolem pusy, když se nám nelíbí, co dělá, přijde nám to fér a vážíme si toho, když jsou k nám upřímní také naši kamarádi.
Moc se mi nechce věřit tomu, že se netoužíte víc prosadit?
Burian: To ovlivňují naše desky a koncerty.
Růžička: Podstatné je si uvědomit, jaká je role umělce. Podle mě bychom měli psát co nejlepší písničky, se kterými budeme stoprocentně spokojeni. Měli bychom také natáčet videoklipy a celkově se starat o kreativní stránku kapely. Další věci – komunikaci s médii, promo a management – by zase měli dělat lidé, kteří jsou v nich dobří, rozumí naší tvorbě a sledují cíl co nejvíce prosadit náš potenciál. Tak by měl fungovat zdravý tým. Jako tvůrce mě nezajímá, co se děje mimo tvorbu. Mým úkolem je napsat a nahrát co nejlepší písničky a videoklipy. Nebudeme dělat něco jinak a řvát do světa, že to děláme správně. Tím bychom si podřízli větev. Naše role je jasná.
Stojíte si dnes za svým prvním albem Raising The Flag?
Burian: Naprosto. A neustále zjišťujeme, jak zajímavé je. Za deset dvacet let ti možná řekneme něco jiného. Nyní, rok po vydání je na to příliš brzy. Jsme s ním spokojeni.
JAROSLAV ŠPULÁK