Coldplay: Další vklad do boje o nejlepší kapelu světa
0 Redakce 24.10.2011Jedno z nejočekávanějších alb letošního roku dnes vychází. Britská skupina Coldplay je posílá do světa pod názvem Mylo Xyloto. Je páté v její diskografii a má největší ambice ze všech, které dosud vydala.
Do té pozice se přitom dostala sama skupina, když v před pár týdny její lídr Chris Martin řekl, že jeho kapela ještě nenahrála opravdu velké generační album, a očekává, že by jím mohlo být toto.
„Když jsem poznal Coldplay, udělali na mě stejný dojem, jako před lety U2,“ řekl producent Brian Eno. „Chtěli udělat něco nového, doslova prahli po změně. Kdyby byli jen zvláštním indierockovým souborem, lidé by si jich asi tolik nevšímali. Oni jsou ale velcí.“
Tato slova vyřkl v době, kdy kapela vydávala minulé album Viva la Vida or Death and All His Friends (2008), které spoluprodukoval. Jako bumerang se ovšem vrací i dnes, kdy napětí pomalu opadá, protože to, na co se čekalo, je venku.
S čím pro ulehčení porovnávat nové písničky? Hurts Like Heaven má v sobě nevinnou euforii kanadských Arcade Fire. Balada Up in Flames připomene zase trochu tvorbu Bon Ivera. Na rádiový pop, který se v podstatě od pětice čekal nejvíce, místo samozřejmě zbylo také. Třeba v podobě jednoznačně hitové Princess Of China, ve které hostuje Rihanna. Na stadionech se bude nesporně skvěle vyjímat i Major Minus, v níž Coldplay drze vyhlížejí jako jejich konkurenti a kamarádi v jednom, irští U2.
Pokud byste se ovšem ptali, kde jsou na této desce Coldplay, pak je to zbytečná provokace. Jejich album je od první chvíle bytostně coldplayovské, samozřejmě s přesahy, které je třeba zachytit, abychom nereferovali jenom o tom, jak všechno zní originálně.
Na tomto albu se prostě z druhdy nechutně ukňučené kapely podruhé (bylo to již na předešlém počinu) stala plnohodnotná parta, která se uchází o post největší skupiny světa. Je to čestná přihláška do čestného boje.
Na konci desky je písnička Up With The Birds, jedno z několika překvapení. Před jejím vznikem si prý Coldplay řekli, že by nebylo od věci, kdyby se jim podařilo nahrát finále alba ve velkém stylu, jako filmovou melodii.
„Ta písnička vznikla poté, kdy byla vymyšlená její atmosféra,“ přiznává Martin. „Chtěli jsme napsat něco, co by albu zajistilo bouřlivé finále. To se, myslím, povedlo.“
Svůj příběh mají ale i další kompozice. „Písničku Up In Flames jsme natáčeli v pěti zemích po sedm dní. Byla to docela fuška. Díky ní se nám podařilo dokončit sérii všech písniček na desku. Will Champion, náš bubeník, byl totiž do té doby přesvědčen, že na albu ještě něco chybí. Když ale uslyšel finální verzi Up In Flames, řekl – Dobrá, můžeme skončit. Líbila se mu pestrost té skladby.“
Podle Martina je jednou z nejlepších pecek na desce jeho duet s Rihannou Princess Of China. Myslel na ni prý od první chvíle, neměl ale zpočátku dost odvahy ji do studia pozvat. Zanedlouho ale potřebnou drzost nabral a nebyl odmítnut. Proto vznikla skladba, která skutečně patří k vrcholům kolekce.
„V tomto období už jako tvůrce nemám co ztratit. Proto hledám nové způsoby vyjadřování, nový zvuk i možnosti prezentace. Coldplay si mohou dovolit nahrát album přesně takové, jaké si předsevzali. Žádné ústupky, žádné kompromisy. Netřeba se bát spojovat s různými styly, které by mohly vedle naší hudby vypadat divně. Všechno je dovoleno. Duet s Rihannou je toho důkazem,“ vysvětlil sebejistě Martin.
Je tu současně jedno varování. A to přímo od Coldplay. V rozhovoru pro britský list Mail On Sunday Martin nedávno poněkud překvapivě řekl: „Může to být naše poslední album. Jeho realizace byl náročný tříletý proces a já teď vůbec nevím, co by mělo být dál a odkud bychom měli čerpat invenci pro další skladby. Navíc musíme bojovat s takovými hvězdami, jakými jsou Justin Bieber nebo Adele. Oni jsou však mnohem mladší, přitom my musíme pro svou práci vynakládat tolik energie, jako vynakládají oni. Nejlepší je nahrávat každé album tak, jako by mělo být úplně poslední.“
Fenomén Coldplay budí po deseti úspěšných letech kontroverze. Z podhoubí britpopu se po zádech jiných podobně talentovaných jako nejvíce trpěliví dostali až do první ligy světového popu. V Anglii je berou jako partu sympatických hochů, které světu vychoval tamní festival Glastonbury, v Americe se stali oblíbenci střední třídy pochodující po ulicích s iPody. V Evropě je mají rádi studenti, dospělí i jejich rodiče. Díky tomu jsou symbolem globální pop music, což vždycky nemusí být přednost. Pro ně to má nicméně jednu výhodu – nemusí hledat nové směry, stačí jim pár hitů.
Budou i na albu Mylo Xyloto?
Jaroslav Špulák