Rock for People na trnité cestě do Evropy
0 Redakce 7.7.2011Sedmnáctý ročník převážně hudebního festivalu Rock for People (s divadelními představeními a mnoha dalšími milými aktivitami) skončil ve středu nad ránem ve Festival Parku v Hradci Králové. Šlo o ročník v mnoha ohledech přelomový, neboť přinesl několik novinek i náznaků.
Je jisté, že byla vážně myšlena slova Michala Thomese (jinak jednoho z pořádající agentury Ameba Production) zpřed dvou let, kdy hovořil o snaze vyšlechtit v budoucnu prestižní festival. Rock for People dnes tedy nepokrytě míří k první příčce mezi těmi českými a hodlá pokračovat dál, až do Evropy. Letos se to potvrdilo třeba tím, že dramaturgie opět pranic nesázela na české hudební jistoty (které hrají na většině tuzemských festivalů stále dokola), nýbrž nabídla přehlídku světové současnosti.
Je to patrné také proto, že akce je cíleně propagována v zahraničí a návštěvníci se již rekrutují i z Poláků, Němců, Slováků nebo Švýcarů. Sází nadto na čistotu a usiluje o certifikát tzv. čistého festivalu, který je podmíněn mnoha ekologickými aktivitami, tříděním odpadu počínaje a provozem třídící linky v zákulisí konče. V neposlední řadě je to evidentní ze vstupného, které je na zdejší poměry sice vysoké, při pohledu na uměleckou nabídku festivalu však odpovídající.
Snaze postupovat kupředu odpovídá i organizace akce. V letošním roce všechno podstatné klapalo od první do poslední chvíle. To, že skupině My Chemical Romance vypadl na začátku vystoupení dvakrát zvuk, nutno přičíst na vrub občasné nevypočitatelnosti technických vymožeností doby, stejně tak to, že reprobedny uprostřed plochy před T-Music Stage někdy nehrály.
Těžko ale mohli návštěvníci nezaregistrovat, že program festivalu jel přesně podle časového plánu, zvuk kapel byl převážně solidní a přibyl třeba velký modrý stan, ve kterém bylo pódium, dvanáct set míst k sezení a dalších nejméně pět tisíc k stání. Osvědčil se především první tři dny (včetně tzv. Večírku pro nedočkavé). Poslední den už bylo na festivalu kapánek horko a ve stanu dusno. Upřímně řečeno jsem obdivoval skupinu Kryštof, že v něm vydržela více než dvě a půl hodiny prezentovat svůj kinokoncert spojený s promítáním časosběrného dokumentu o své historii.
Výrazně se zlepšil i přístup členů bezpečnostní služby k divákům a fotografům. Když při Sum 41 lidé vytrysklou fyzickou energií málem prorazili bariéru pod pódiem, objevilo se za ní několik desítek členů ochranky a poctivě dělali všechno pro to, aby se tak nestalo. Zvládli to, za což jim – s přihlédnutím k vážnosti situace, kdy i zpěvák Deryck Whibley diváky požádal, aby udělali tři kroky zpět – patří kompliment.
Lidé z bezpečnostní agentury byli k návštěvníkům festivalu milí, nešťouchali do sebe pod pódiem s fotografy, jako v minulých letech, poctivě vytahovali omdlelé z prvních řad za bariérami u všech scén a poskytovali jim náležitou pomoc, zkrátka dobře fungovali.
Mezi pořadateli panovala souhra a za ní byla viditelná rozhodnost uspořádat festival ke spokojenosti návštěvníků. Pokud někde něco haprovalo, pak v detailech. Za cenu, chuť a kvalitu jídla, která opakovaně kolísala, přece jenom mohou hlavně ti, kdo ho připravují a prodávají. Stejně tak se stane, že z pánských záchodků tu a tam něco nevoňavého vyteče a na asfaltové cestě to nevypadá dobře.
K tomu dobrému na letošním Rock for People nesporně přispěly i vystupující kapely. Pro ty české je možnost na něm hrát prestižní záležitostí. Zahraniční hvězdy zatím na nic takového nehledí, ovšem zdá se, že už se jim název přehlídky pomalu vrývá do paměti. Třeba Levellers se na ni vrátili bůhví pokolikáté a pořád mají ve svém vystoupení drásavý mladický elán, který je opravňuje vracet se nadále.
V dobrém budou po letošku na Rock for People jistě vzpomínat například John Butler Trio, kterému se za jeho hudební laskominy vtělené do bluegrassu spojeného s alternativním rockem dostalo právem nadšeného ohlasu. Jimmy Eat World možná už nejsou zvyklí na tak velký ohlas, přitom svým úterním podvečerním vystoupením naprosto smetli vše, co jim stálo v cestě, včetně kapel vystupujících před nimi i jinde. Začali fungovat už v devadesátých letech a veškeré hráčské i skladatelské zkušenosti teď využívají ve prospěch své koncertní prezentace.
V úterý nadchli i australští Pendulum. Poctivě předělávají skladby ze svých alb k téměř totožné koncertní verzi, do agresivní elektroniky na pódiu hraje klasická (a také agresivní) rocková kapela a jejich kompozice mají strhující tah. Z kopečku na Festival Parkem bylo vidět, že tancují snad úplně všichni, včetně prodejců občerstvení a myšek v trávě.
Pendulum a The Streets se snažili přimět diváky, aby pod pódiem udělali taneční kruh, na nějž se muzikantům hezky dívá. Ti je ale neposlechli, nebo spíše nepochopili jejich přání. A tak se (chce se napsat, že „natruc“) k těm nejlepším kapelám přidali i The Streets, kteří působili velmi hravě, leckdy až trochu amatérsky, ale jejich vystoupení mělo drajv třeba i proto, že dost sázeli na komunikaci s diváky.
Z těch největších hvězd přes uvedené technické potíže bodovali zejména My Chemical Romance, jejichž hity mají stadiónový rukopis a fungovaly tak i v Hradci Králové. Občasné intonační výpadky zpěváka Gerarda Waye třeba tolerovat, protože vokální pasáže jsou v skladbách místy opravdu mimořádně těžké, spíše utkané pro studiové provedení. Mnohem více intonačních výpadků (hlavně v nižších polohách) měla Hayley Williams, zpěvačka dlouhodobě poněkud přeceňovaných amerických Paramore. Kvůli tomu v podstatě koncert své kapely poslala do ještě většího průměrů. Na její obranu však nutno říct, že v zákulisí neposkytovala rozhovory, protože si šetřila hlas, a podle managementu jej neměla úplně zdravý. To se na turné stává, takže opravdu dobrý koncert Paramore Čechy teprve čeká.
Smutnou skutečností Rock for People byla možnost srovnání špičkové české scény s „druholigovou“ zahraniční. Ukázalo se, že ta česká je – řečeno sportovní mluvou – krajský, často jen okresní přebor. Jestliže všechny zahraniční kapely hrály od začátku do konce na plný plyn a pomáhaly si k tomu intenzivní komunikací s diváky i pohybem po pódiu, protože věděly, že hrají o další koncerty u nás, ty české si byly povětšinou tak jisté svou pozicí, že festivalový set pouze odehrály. A tak zatímco na jednom pódiu tekl z účinkujících pot, na vedlejším se nikdo ani nezadýchal, protože věděl, že doma známé skladby prostě zabírají, ať se hrají kdekoliv. Když pak jeden viděl takové Sunshine, kteří hráli jako by si spolu se zahraničními kapelami říkali i další koncerty v Čechách, potěšilo jej, že na tenhle velký detail na české scéně také někdo myslí.
Na sedmnáctý ročník Rock for People přišlo 28 500 diváků. Zdálo se, že většinou spokojených. Dozvěděli se o hudbě ze všech možných festivalových zdrojů víc pravdivého, než za celý předešlý rok.
Jaroslav Špulák
Na snímku My Chemical Romance v Hradci Králové. Foto Jakub Deml