Sade: Dvě hodiny oduševnělých písní o lásce
0 Redakce 17.5.2011Malým překvapením pro mě už bylo, když se poslední album Sade Adu Soldier Of Love loni v březnu na dva týdny nejprodávanější nahrávkou na tuzemském trhu. Vždyť dcera nigerijského otce a britské matky bourala hitparády skladbami jako Smooth Operator, No Ordinary Love nebo The Sweetest Taboo v polovině 90. let, a pak na několik let zcela zmizela někam na vesnici v západní Anglii. O to více mě potěšilo, že při svém debutovém vystoupení v České republice dokázala i bez velké reklamy přílákat do pražské O2 areny 9000 posluchačů, z nichž téměř všichni odcházeli po dvou hodinách nadšeni jejím sametovým hlasem a sympaticky střídmou show plnou soulových písní o různých podobách lásky.
Dobrou náladu zvolna se plnící haly se snažili vyvolat předskokani The Jolly Boys reprezentující tradiční jamajský hudební styl mento. Kapela čiperných staříků, která letos oživila svoji činnost, nabídla styl, který je předchůdcem ska a reggae. Za využití nástrojů jako akustická kytara, banjo,ruční bubny a mareambula předvedla mimo jiné zajímavou verzi The Passenger od Iggyho Popa, ale pozornost, kterou by si zasloužila, nezískala.
Během produkce The Jolly Boys místa v hale, která byla pouze k sezení, obsadilo publikum, v němž převládaly dívky a ženy, a mohlo se začít. Na jednoduchou a funkční scénu vystoupila černě oblečená zpěvačka, která rozhodně nevypadá na svých dvaapadesát let, po schodišti ze vnitřku pódia východem připomínajícím výstup z kabin na staré hřiště fotbalové Slavie v Edenu. Šestičlenná sehraná kapela plus dva vokalisti zahájila titulní skladbou posledního alba Soldier Of Love a hned bylo jasno – na tenhle koncert nikdo nepřišel protancovat boty.
Aplaus provázející saxofonové sólo v následujícím singlu z počátku 90. let Your Love Is King ukázal, že lidé vědí, za co zaplatili vstupné, a že písně Sade prošly prověrkou časem. To ostatně dokázal celý koncert složený především z hitů známých z kompilace The Ultimate Collection.
Elegantní Sade, na první část koncertu oblečená do přiléhavého černého oděvu, nedrtila posluchače žádnými opulentními efekty a neměla zapotřebí odvádět pozornost od svého zpěvu nějakými tanečními čísly. Tady šlo opravdu především o hudbu a písně i lehké rytmické vlnění Sade v sobě i tak měly podobné vnitřní napětí jako vztahy v tuzemské vládní koalici.
V dobrém slova smyslu barový repertoár Sade občas prosvítilo kytarové rockové sólo, jako například ve skladbě Skin, ale bylo jasné, že tuhle intimní muziku by si člověk nejlépe užil v nějakém komornějším prostředí. Proto trochu nepatřičně zapůsobila střední část koncertu připomínající obrázky probíhajícími na třech obrazovkách reklamu podbarvenou instrumentální filmovou muziku, kterou Sade využila k převlečení do bílé halenky. Vzápětí hitem Smooth Operator zvedla většinu lidí na ploše haly ze sedadel a pořadatelé trochu zděšeně přihlíželi, jak se davy lidí přesunují pod pódium.
Do komorní nálady koncert vrátil jeden z vrcholů večera, křehká balada Jezebel, kterou zpěvačka na potemnělém jevišti dala jen za doprovodu kytary a saxofonu. Její zastřený hlas je pro pomalé písně jako stvořený, což dokázala o něco později při skladbě Still In Love With You, kterou osobitá zpěvačka převzala z repertoáru rockové skupiny Thin Lizzy a k nepoznání předělala k obrazu svému.
Těch více než dvacet písní, které v O2 areně zazněly, se v textech zabývalo více méně láskou. Přesto však nenudily, stejně jako účelné projekce, vtipně řešené pódium, které se spuštěním závěsu proměněného v promítací plochu stalo jakýmsi akváriem, a další vychytávky, které dokázaly, že v umění méně skutečně bývá více.
Nakonec jsme se dočkali třetího převleku do šatů a rozpuštěných vlasů, ale skvělé finále s parádními kousky jako No Ordinary Love, By Your Side a závěrečnou Cherish The Day žádnou změnu v jednom z nelepších koncertů tohoto roku nepřineslo. Sade od zamého začatku svými soulovými písněmi mířila do srdcí a duší posluchačů, a naprostou většinu zasáhla s neomylnou přesností. Krásný zážitek!
14. května 2011 02 arena, Praha
RICHARD WINTER