Sophie Hunger objímá Evropu
0 Redakce 30.9.2010Těžko ji přehlédnout, ať už slyšíte uhrančivou nahrávku nebo vidíte jednoduše sugestivní plakát s usměvavou tváří, která míří na vás i sebe fiktivní pistolí. Podle německy hovořící části Evropy je rodačka ze Švýcarska hvězdou první velikosti, u nás zazářila zatím jen jako předskokanka fenomenálního trumpetisty Erika Truffaze.
A letos se ukázala na Colours of Ostrava, už jako respektovaná zpěvačka. Německý Rolling Stone ji označil za jeden z deseti největších objevů loňského roku, teď se Sophie Hunger chystá dobýt Česko.
Většina kritiků se shoduje především na obdivu k nadhledu a lehkosti, která čiší z jejích fantaskních, zasněných textů. Letos vydala teprve druhou desku „1983“, jejíž název zároveň prozrazuje datum jejího narození. I přes své mládí ale oplývá zajímavou dávkou smyslu pro humor. Navíc na aktuální novince zamířila od vyloženě zasněných poloh k břitkým vtípkům a z nitra se obrací tváří k světu, který se už nebojí komentovat. Přesně proto na vás míří pistolí, a stejně tak udeří i na pražském koncertě. Její podmanivý hlas a silná osobnost ji podle kritiků může jednou zařadit po bok Bjork, Joni Mitchel nebo Nico. „Podobně jako PJ Harvey v mládí, je těžké ji přehlédnout. V jejím albu je ukryta síla, je obsedantní, strašidelné a krásné,“ napsal o ní britský časopis Mojo. Zároveň si zachovává nesmírnou upřímnost a autorskou sílu: „Ať stavíte domy, nebo vytváříte fráze ze slov, vždy plníte prázdnotu obsahem, vysvobozujete se z chaosu. Když člověk skládá píseň, je to podobné. Začínáte u beztvarého magmatu idejí, emocí a slov, a vytvoříte z nich píseň,“ říká zaujatě.
Osloví nás možná z poněkud alternativních hudebních pater, ovšem disponuje velmi silným písničkářským jazykem. Její hudba dovede jemně načrtnout večer, ale taky pěkně zostra krájet tempo. V jazzově rozmáchlých finále se možná trochu ztrácí, přesto se v jejích skladbách občas zaleskne až rocková přímost. Dokáže nastolit oslepující kontrast mezi jednoduchou hudební formou a geniálním sametovým hlasem. Jako by Foo Fighters jammovali s kanadskou alternativní hvězdou Feist.
Pochází sice ze Švýcarska, vyrostla ale částečně v Anglii a Německu, a taky díky tomu se dnes řadí do nejmladší generace mnohem spíš evropských muzikantů. Při troše vzletnosti ji tak můžeme brzy považovat takřka za domácí. A hranice taky v její tvorbě nemají valný smysl. Poslední album je čtyřjazyčné, nahrála jej v Paříži a osvobodila se na něm nejen od původního komorního akustického zvuku. Ten vystřídala trocha experimentů s elektronikou a elektřinou obecně. Osvobodila se stejně tak i od niterných témat a jak rozevírá svůj záběr, šíří se i její pověst obrovského evropského talentu. Tento pátek 1. října se v pražské Akropoli můžete dotknout evropského spiritu.
JAKUB ANDĚL
SOPHIE HUNGER – 1. 10. 2010, 19:30 – Palác Akropolis, Praha, myspace.com/sophiehunger