Michal Ajvaz: Psaním se člověk může dostat do ohromné extáze
0 Redakce 31.3.2010Romanopisec, vědecký pracovník, překladatel a editor Michal Ajvaz představí svou prozaickou tvorbu na červnovém Festivalu spisovatelů Praha.
Kacířství a rebelie je mottem 20. ročníku Festivalu spisovatelů Praha, jehož budete hostem. Jak se toto téma zobrazuje ve vaší tvorbě?
Svým způsobem je rebelie tématem každého uměleckého díla, protože podstata literatury a snad umění vůbec je vidět věci nově, osvobodit se od navyklých schémat vidění, a to už v sobě moment rebelie a kacířství obsahuje.
Co pro vás knihy znamenaly v dětství a v dospívání?
Jako dítě jsem byl velký čtenář. Vzpomínám si na zážitky z četby dobrodružných knížek a cestopisů, z vyprávění o mořeplavcích a objevitelích, jak jsem byl nešťastný, když jsem musel četbu přerušit… A hodně z toho dětského zaujetí dobrodružstvím a neznámem zůstalo ve mně i v mých knihách.
Jste autorem prozaických knih i odborných statí věnovaných filozofii. Psaním prózy si odpočinete od odborných statí nebo se tyto dvě disciplíny doplňují?
Psaní beletrie je stejně namáhavá práce jako psaní teoretických knih, i když jde o jiný druh námahy. Ale ta námaha samozřejmě přináší také velkou radost, tak jako horolezci přináší radost námaha při zdolávání hory.. Začínat psát povídku nebo román s hlavou plnou myšlenek, které chci sdělit, je vždy nebezpečné – jak se říká, z dobrých myšlenek vznikají špatné knihy. Já naopak potřebuji mít na začátku psaní prázdno v hlavě, nejen že nemám žádnou myšlenku, kterou bych chtěl vyjádřit, ale neznám téma ani děj románu, který se chystám psát.
A co je tedy na počátku psaní?
Obvykle jen nějaký pocit, často spjatý s určitým prostorem. Ty pocity mi připomínají bílou mlhu, ve které se míhají desítky nezřetelných postav s vlastními příběhy, a ty postavy a příběhy mě vybízejí, abych je z té mlhy vysvobodil, abych jim dal nějaký tvar.
Ve vašich textech překypělých fantazií, jako by se občas ztrácel příběh – jak je pro vás příběh sám důležitý?
Mám příběh rád, spíše příběhy dobrodružné nebo fantastické literatury nebo příběhy ze starých mýtů než příběhy realistického a psychologického románu. A myslím, že děje, které se objevují v mých knížkách, přes veškerou fantastičnost zůstávají klasickými příběhy, které mají zápletku a rozuzlení. Pro mne jsou zajímavé příběhy, v nichž je zázračno, dobrodružství. Číst psychologický příběh o nešťastném manželství dvou lidí, kteří se rozvádějí, je pro mne smrtelnou nudou, to si raději přečtu dobrou detektivku od Chandlera.
Účastníte se autorských čtení. Ovlivňuje kontakt s čtenáři vaši tvorbu?
I když je psaní ve své podstatě osamělá činnost, kupodivu jsou pro mne setkání se čtenáři zajímavá a důležitá.
Někdy se projeví národní mentalita, například když jsem četl jednu povídku ve Švýcarsku, překvapilo mě, že ji tamější publikum bralo jako vysloveně humoristické dílo. Nesnažím se čtenářům jejich chápání knihy vymlouvat, myslím, že mé knížky nemají jednu jedinou správnou interpretaci, a pro mne je zajímavé seznamovat se s tím, jak je kdo chápe.
Různé literární akce jsou pro mne důležité ještě v jednom ohledu: mám rád setkání s cizími městy. Ty dojmy z cizích měst hrají v tom, co píšu, dost důležitou roli; hodně příběhů v mých knížkách vzniklo právě z ducha cizích měst.
ERIKA ZLAMALOVÁ
Michal Ajvaz vystoupí na 20. ročníku mezinárodního Festivalu spisovatelů Praha 6. – 10. června 2010 na Nové scéně Národního divadla. Více na www.pwf.cz .