Sonar 9: Skvrny na duši
0 Redakce 30.8.2009Ačkoli se píše ta nejvíc emo dekáda v dějinách, stále jsou mezi námi lidi, kteří odmítají poslouchat smutnou, negativní nebo depresivní hudbu. Nevědí, o co přicházejí! Bolest je přece katalyzátorem tvůrčího procesu. Mark Lanegan a jeho toulavé srdce o tom vědí svoje a předvedli se na nové desce Soulsavers. Eagles Twins a Hex Dispensers si v temnotě neberou servítky a Surrogate úpí s intenzitou Jeffa Buckleyho. Kdyby vám z toho truchlení bylo do mdlob, sáhněte po nespoutaně pozitivních Black Hollies. Mějte se krásně a bičujte se!
Deska týdne
Soulsavers – Broken
(V2)
Klíčová slova: hřbitovní kvítí, elektro bez elektra, Lanegan, gospel pro temnotáře
„Když nikoho nemáš, nikdo ti neublíží.“
Britské producentské duo Soulsavers se od elektroniky a od remixového paběrkování přesunulo k temnému blues a gospelu – a taky se přesunuli hluboko do pozadí. Ačkoli deska nese jejich jméno, elektronika se až na nějaký ten zatoulaný beat téměř nekoná a hvězdou dne je tady zpěvák Mark Lanegan, věhlasný nikotinový bard ze Seattlu, který se Soulsavers spolupracuje už podruhé. A mají štěstí, protože všechno, na čem zpívá, je téměř automaticky dobré. V podání kohokoli jiného by všechny ty černočerné písně o samotě, smutku a zase samotě vyzněly jako klišé, ale Lanegan zatraceně dobře ví, o čem zpívá. Do toho sviští smyčce, hučí zkreslené countryové kytary a zurčí hamondky. Coby hosti se účastní i Bonnie Prince Billy, Mike Patton a výtečná zpěvačka, která si říká Red Ghost. Velice vkusná deprese.
Eagle Twin – The Unkindness of Crows
(Southern Lord)
Klíčová slova: vrány, doom, stoner, těžkopádní obři, mršiny, krkavci
„Jsem bratr draků a společník sov.“
Svět se zrodil v Salt Lake City. Eagle Twin byli u toho a můžou vyprávět: „Na počátku všeho byl řev.“ Jejich nová kniha zrození překypuje různými, ale vždy černými ptáky, kteří se prohánějí nad prázdnou krajinou a pokukují po potravě za zvuků hutné zbasované kytary a dunivých bicí. Veterán Gentry Densley hučí do mikrofonu, občas jako tibetský mnich, občas jako rozzuřený titán. Neomezuje se pouze na protáhlé doom metalové riffy, dokáže zrychlit na tempo zběsilých Lighting Bolt a pořádně prohnat bubeníka Tylera Smithe, až z toho „ptáci padají k zemi jako černí hadi.“
The Hex Dispensers – Winchester Mystery House
(Douchemaster)
Klíčová slova: strašidelný dům, texaský masakr, halloweenská romantika, punk, Frankenstein
„Tohle je úžasná noc. Voníš jako med a měsíc krásně záři. Když sedím vedle tebe, cítím se tak dobře, že bych porazil i obra.“
Sežeňte si kostýmy a nasaďte si škrabošky, koná se kostlivecký bál! Popadněte bílou paní či Drákulu, začněte poskakovat a kochejte se výzdobou. Vydlabané dýně, v lihu naložené mozky a hlavně netopýři na všech stěnách, policích, stolech i židlích. Na pódiu k tomu hrají texaští punkeři s dámou-údernicí za zády. Vzývají Misfits a Ramones, zpívají o doppelgangerech, nohsledech a soudných dnech, nezpomalují a vymýšlejí chytlavé riffy. Tancujte, ale nechoďte blíž, zpěvák Alex je totiž trochu nestálý: „Vymlátil jsem ti okna a propíchal gumy. Občas ztratím hlavu!“
Surrogate – Popular Mechanics
(Tooth & Nail)
Klíčová slova: indie, vousáči, Populární mechanika pro děti, písničky, vodárny
„Nedostatek posiluje srdce, whisky oslabuje mysl. Příště už snad budeš vědět, že bys měl přemýšlet, než otevřeš pusu.“
Dva vousáči z kalifornského Chica nejdřív otročili v podprůměrné emo křesťanské kapele Number One Gun. V roce 2006 je to konečně přestalo bavit, odešli a založili si vlastní skupinu. Multiinstrumentalista Christopher Keene a bubeník Jordan Mallory přešli na kvalitní indie, který se místy podobá The Shins, jindy zas Elliottu Smithovi. Duo se soustředí především na melodické písničky, občas ale předvede i hráčské schopnosti. Surprise je snad jediná popová písnička ve středním tempu, kterou si budete pouštět pořád dokola kvůli geniálním bicím. Surrogate jsou pohodová oddychovka na první zářijový týden.
The Black Hollies – Softly Towards The Light
(Ernest Jenning Record Company)
Klíčová slova: retro chic, hamondky, mop tops, sběratelé gramodesek, slunečno
„Běž se mnou, běž se mnou, běž, na druhou stranu udivených očí.“
Čtyři chlapíci z New Jersey, pro které se čas zastavil v roce 1966 a kteří vehementně popírají existenci jakékoli další dekády. Od oblečků přes účesy podle hrnce až k sladce naivním textům ve stylu šedesátých let o sluníčku, rozšiřování vědomí a zorniček a jiných hezkých psychedelických věcech. Ačkoli většina retro kapel jsou oportunisti opakující osvědčené formulky, The Black Hollies mají svůj vlastní zvuk, někde mezi Zombies, Electric Prunes a The Seeds, s nervními bicími, rozpálenými kytarami a nezbytnými varhanami zn. Vox. Riffy z doby britské invaze i mollové melodie á la Zombies znějí příjemně povědomě, aniž by šlo o vyloženou loupež. Na to jsou Hollies moc dobří skladatelé, což dokládá skvělý singl Gloomy Monday Morning, který by si zaloužil dostat do Top 40. V roce 1966…
HONZA A JARDA ŠVELCHOVI