B. B. King: I vsedě sklízel aplaus vestoje
0 Redakce 20.7.2009Nedovedu si představit, že by něco takového prošlo někomu jinému než legendě jménem B. B. King. Slavný bluesový kytarista a zpěvák odehrál celé vystoupení vsedě, vystoupení přerušoval dlouhým vyprávěním, občas jinak skvělou doprovodnou kapelu zmátl nečekaným nástupem, vynechal několik svých zásadních písní, před dlouhý potlesk se nevrátil k přídavku – a přesto se na něj zjevně nikdo nezlobil.
A nezdálo se, že by ta vstřícnost pramenila z toho, že turné One More Time označuje ikona amerického blues za své poslední a z faktu že, jak správně ve své recenzi podotkl Josef Vlček, se blues dá dělat prakticky v každém věku. A publikum, které mělo možnost poznat kořeny moderní (nejen) rockové muziky to právem ocenilo odpovídajícím aplausem.
Téměř vyprodaná Tesla Arena před vystoupením Kinga, který se v metropoli představil již potřetí, celkem v pohodě zkousla i předkapelu v podobě zpěvačky Alice Springs a jejího Blues bandu. Pro ty, kdo se v jejích stylových přeměnách přestali orientovat, připomínám, že autorka popových hitů jako Jízda nebo Pusu mi dej v současné době s relativně mladou kapelou hraje blues tak, že si je B. B. King údajně osobně předem poslechl a schválil. Mimochodem, složení kapely Yarda Helešic (kytara), Jirka Stivín Junior (bicí), Pavel Novák (baskytara, kontrabas) a Bharata Rajnošek (saxofon, trumpeta) leccos napovídá.
Koncert hlavní hvězdy večera zahájila jeho doprovodná kapela v čele s trumpetistou Jamesem Boldenem, která nabídla dvě skladby na pomezí blues a jazzu, při nichž využili jednotliví členové šanci ukázat své umění. Věděli, co činí. Když se poté na jeviště pomalým krokem přišoural zavalitý B. B. King přivítaný ovacemi vestoje, soustředila se pozornost především na něj. Letos čtyřiaosmdesátiletý bluesový král, vlastním jménem Riley King, si okamžitě sedl na připravenou židli, převzal svého proslulého černého Gibsona pojmenovaného Lucille a spustil starší píseň I Need So. A pozorný posluchač hned pochopil, odkud čerpali inspiraci Beatles, například ve skladbě Oh, Darling.
Kytara, které je King věrný od roku 1949, tedy znatelně mnohem více než svým mnohým ženám, se okamžitě svým typickým zvukem stala hlavním nástrojem večera. Tedy, pokud na ni její majitel hrál, protože produkci s narůstajícím časem čím dál tím částěji přerušoval vyprávěním, které se nejčastěji točilo kolem jeho nejoblíbenějšího tématu, tedy žen. Chvílemi při tom jeho "mississippský" přízvuk, za který se v úvodu koncertu žertem omluvil, vadil ze všeho nejméně. Ženám také věnoval píseň You Are My Sunshine.
Když stařík zrovna hrál, byla to paráda. Jeho úsporná hra na kytaru, kdy většinou kašle na používání akordů, je zábavná nejen pro jeho proslulé grimasy, kterými doprovází každý delší tón. Jeho zdánlivě jednoduchá hra má mnohá úskalí a ne náhodou je vzorem pro zástupy kytaristů po celém světě. Na zadek mě však posadil především jeho neuvěřitelně ostrý hlas, jakým se v jeho letech nejspíš nebude moci pochlubit ani Robert Plant či David Coverdale.
Bývalý sběrač bavlny, nyní majitel čtyř čestných doktorátů, kterého prezident USA roku 1990 ocenil významnou medailí za umění, zahrál standardy i písně z posledního alba One Kind Favor, na němž zpívá skladby klasiků blues Blind Lemona Jeffersona, Lonnieho Johnsona nebo Johna Lee Hookera. Za svých známějších skladeb pak nabídl Key To The Highway, Let The Good Time Roll a pochopitelně Thrill Is Gone. Moho dalších svých hitů však King vynechal, že by si je nechal pro příště?
S jeho avizovaným "posledním koncertem" to totiž nemusí být tak horké. O závěrečném turné mluvil už v roce 2006, současné, kam zařadil i Prahu, zdůvodnil s humorem: "Když přestanu, nedostanu zaplaceno!"
A když si za nadšeného aplausu rozparáděného publika v Praze nasadil klobouk, potřásl si rukou s některými diváky v přední řadě a zmizel v zákulisí, nevypadalo to jako definitivní loučení. Zejména když posléze přiskočil saxofonista a jakýsi konferenciér večera Melvin Jackson k mikrofonu a zvolal: "See you next time!"
Takže za rok na viděnou při dalším posledním turné? Proč ne!
RICHARD WINTER
15. července, Praha, Tesla Arena