Prinzhornova sbírka: Art Brut
0 Redakce 5.4.2009V dubnu je poslední možnost shlédnout výstavu legendární Prinzhornovy sbírky, která je vystavena v Domě U Kamenného zvonu od 5.2. do 3.5.2009.Hans Prinzhorn (6.6.1886-14.6.1933) se narodil ve vestfálském Homeru. Roku 1908 získal doktorát z dějin umění na univerzitě ve Vídni. Základům medicíny a psychiatrie se naučil za 1. světové války, kdy působil jako ošetřovatel. V roce 1919 se stal asistentem Karla Wilmannse na psychiatrické klinice Univerzitní kliniky v Heidelsbergu. Tam se snažil o rozšíření výtvarných prací duševně nemocných pacientů, ve valné většině trpících schizofrenií. Když roku 1921 kliniku opouštěl, jeho kolekce obsahovala 5000 děl od více než 450 autorů.
V roce 1925 si otevřel vlastní soukromou psychiatrickou praxi ve Frankfurtu. Nikdy bohužel nezískal univerzitní post a jeho další knihy již nedosáhly takového úspěchu. Na sklonku života se odstěhoval k sestře do Mnichova, kde v roce 1933 zemřel na tyfus. Prinzhornova sbírka, nesoucí jméno svého zakladatele, obsahuje přibližně 4000 kreseb, maleb, textilií, koláží a různých textů. Hans Prinzhorn oceňoval díla pacientů, jako samostatný umělecký projev. Na výstavě je možné shlédnout díla od 16 autorů. U každého z nich je krátký životopis s přesnou diagnózou. Zvláštností je, že u většiny pacientů se jejich tvůrčí schopnosti začaly projevovat až po onemocnění a následné hospitalizaci v ústavu. Každý z Prinzhornových pacientů ve svém díle používal odlišná témata, materiály a techniky.
Například Marie Lieb si z vlastních prostěradel vytvořila ve své cele malý vesmír plný kytek, květin a písma. Podle odborníků si tak prý vymezovala vlastní teritorium. Další z pacientů byl natolik posedlý svými exkrementy, že jimi nejen maloval, ale používal je i do svých vynálezů, které následně v návalech vzteku ničil.
Téměř všichni z nemocných trpěli nevyléčitelnou schizofrenií a halucinacemi, ty byly většinou v podobě Boha, který jim vnuknul nápad. Počátkem 20. století se odborníci začali zajímat o tvorbu duševně narušených, senzibilů, dětí a vězňů. Tento druh umění byl pojmenován francouzským malířem Jeanem Buduffetem, jako „art brut“. Toto umění „neškolených malířů“ se stalo zdrojem inspirace pro umělce, jako je Max Ernst, Paul Klee nebo Oskar Kokoshka.
„Ve jménu německého lidu je mojí povinností zabránit těmto politováníhodným nešťastníkům, kteří prostě trpí vadou vidění, aby se snažili svým klábosením přesvědčovat ostatní, že tyto kazy v pozorování jsou skutečnou realitou a že to, co předvádějí, je umění.(…)“ Tak označil Hiltler výstavu moderního umění „Entartete Kunst“ (zvrhlé umění), která se uskutečnila v roce 1937. O pouhé 2 roky později Hitler rozhodl o tzv. euthanasii duševně nemocných. Nechal jich desetitisíce zemřít v koncentračních táborech. Mezi nimi byli i někteří z Prinzhornových pacientů.
Tato jedinečná výstava umožňuje nahlédnout až na okraj lidské duše a ukázat co vlastně bylo inspirující pro moderní umění 1. poloviny 20. století.
KAROLÍNA DRÖSSLER