Rudiš slovy i hudbou
0 Redakce 11.3.2009Jaroslav Rudiš je hodně čten a oblíben. Hned za první napsanou knihu Nebe pod Berlínem obdržel literární ocenění, Cenu Jiřího Ortena. Próza Grandhotel se stala předlohou ke stejnojmennému filmu, který podle kritiků nebyl vůbec marný. Právem si získal popularitu i příběh Aloise Nebela sdělovaný prostřednictvím komiksu s kresbami Jaromíra Švejdíka. Rudiš je bezesporu všestranným tvůrcem, vystupuje s kapelami U-Bahn a Jaromír 99 & The Bombers. S čím vystoupí na Festivalu spisovatelů Praha prozatím tají…
Jaroslav Rudiš: Kill the Barbie
A teď mě dobře poslouchej. Na párty je úplně nejkrásnější ten okamžik, když všechno skončí. Vyjdeš ven, malinko se ti zamotá hlava z toho čistýho vzduchu, ale ty to ustojíš. Ani si nezapálíš cigaretu. Nedostaneš chuť na brko. Nic takovýho. Nebe je už modrý a slunce ti olizuje rty. Ale jen trochu. Nepálí to. Hudba už dávno nehraje, ale ty ji pořád slyšíš všude okolo. Ve stromech. V keřích. V sobě. A do toho ti zpívají ptáci.
Zavřeš oči a cítíš, že to je ten nejkrásnější okamžik, co jsi v životě zažil. Chceš ho natáhnout, co nejvíc to jde, jako dlouhý neviditelný lano.
Ale pak někde zatroubí auto, nebo někdo vedle tebe řekne, jak to je krásný, a to lano praskne a všechno je pryč. Cvak. Jako když típneš cigaretu. Ale tobě to je jedno, protože jsi ten okamžik zažil a víš, že nic nejde protahovat donekonečna.
Ten okamžik je ale krásnej. Je to víc než sex. Víc než ten nejlepší orgasmus. Nevadí, že ti to říkám? Já jen, že jsem to asi tak krásný nikdy neměla. Neber si to osobně, jo?
Po každý si ten okamžik dokážu vybavit. Pokaždý. Když mě třeba někdo nasere. Ojede. Nakopne. Na pracáku. Na sociálce. Na ulici. Vybavím si ten okamžik a je mi dobře. A vím, že si ho budu umět vybavit i v ten okamžik, až mi nebude dvaadvacet. Až třeba budu stará a tlustá a budu sedět někde na lavičce v parku s ohnutými zády a čekat, až se můj starej vypotácí z Lidlu. Tenhle okamžik mě vždycky zachrání.
Když jsem poprvé utekla z domova, bylo mi třináct. Hledali mě týden a já přitom byla na nádraží, kousek od baráku, kde jsme bydleli. Byla jsem schovaná v malým domku u výhybek, co v něm nádražáci skladují bordel. Starý cedule. Lopaty. Krabice. V noci jsem si chodila k pumpě pro vodu a do zahrady pro jablka. A koupala se nahatá v řece. A přes den poslouchala vlaky a představovala si, kam jedou a přála si nasednout a být najednou někde úplně jinde, ale nedokázala jsem se pohnout. Odejít. Hlavně jsem ale nechtěla, aby mě někdo našel, třeba ten mámin chlap. Můj náhradní fotr.
Ne že by po mně jako šel, mně úplně stačilo, že se na mě tak díval. Jednou v noci spím a najednou mi je strašný horko. Úplně jsem se zpotila. Probudím a on stojí vedle mojí postele a zírá na mě. Usmál se. Tak nějak divně. Křivě. Kopla jsem ho. A utekla k mámě. Seřvala ho. A on ji jednu vrazil. A mně druhou.
A víš, co je zajímavý? Tu noc jsem to poprvé dostala. Proto mi bylo takový horko, víš? Najednou jsem byla ženská. Břicho se mi zkroutilo bolestí a trvalo to tři dny. Jo, asi nemůžu být normální, potom všem. A když to přešlo, tak jsem utekla.
Nakonec jsem se domů vrátila sama. Nechtěla jsem v tom mámu nechat. A potom jsme od něj utekly s mámou obě. Rok jsme na dveřích neměly naše jména, aby nás nenašel. A jednou si máma koupila noviny a zjistila, že už nás nenajde. Sejmulo ho auto, dodávka s mlíkem.
(redakčně kráceno)
(foto: Petr jedinák)
Jaroslav Rudiš vystoupí na 19. ročníku mezinárodního Festivalu spisovatelů Praha 7. – 11. června 2009 v divadle Laterna magika. Rezervace vstupenek na [email protected] .