Bohužel krátce, bohudík intenzivně
0 Redakce 11.11.2008Zamlžený nedělní podvečer a už téměř zimní počasí štvalo dvě fanynky, které dorazily příliš brzo. Štvalo, protože je pořadatelé odmítali vpustit do strahovské Sedmičky a ony musely venku mrznout. „Až od sedmi,“ řekli jim.
Zatím se dole pod kolejním blokem chystalo belgické metalové překvapení. Na nedaleké Loretě odbylo sedm a fanynky se dočkaly. Mohly se jít ohřát a odložit věci do šatny, aby jim pak nebylo zase až příliš vedro. Fronta u merchandisingu se utvořila netypicky ještě před samotným vystoupením, ani jedna z kapel nemá v Česku distribuci. Na koncertě jste měli jedinou šanci jak si nakoupit desky nebo trička.
Předem neavizované belgické sexteto diváky moc nepřitáhlo, spousta jich spokojeně pokračovala v nákupech. Zahráli čtyři písně, z nichž poslední dotáhla frustrační kompozici k takové dokonalosti, že doopravdy frustrovala. Její konec posluchači uvítali, čekali na větší hvězdy. Takoví byli Maudlin.
Russian Circles přikovali publikum k zemi už prvním úderem na kotel. Instrumentální trojka převážně z Chicaga buduje napětí pozvolna. Každá nota je hlasitější, až vás uprostřed zbourá mocná zvuková vlna. Nezbude vám než pokyvovat hlavou do rytmu, refrény v pojetí Russian Circles k tomu přímo vybízí. První čtyři písně uchvátily. Kolik toho oni zvládnou ve třech za pomoci pár loop station pedálů, nedokážou jiní ani ve dvojnásobném počtu. Bohužel se ale příliš drží osvědčeného schématu. Popáté už postup ticho, hukot, ticho, hukot, ticho nudí. Navíc oddechová a jemná instrumentálka před koncem připomíná kýčovité melodie jako ukradené od Blink 182. Trio končí v devět a už není moc času. Basák Brian Cook zůstává na pódiu, v Russian Circles hraje zatím krátce, v These Arms Are Snakes působí o mnoho déle.
Za chvilku ho doplní i zbytek seattleské post-hardcorové sebranky a show může konečně začít. Mescaline Eyes startuje ve velkém stylu, rychleji a tvrději než na desce a s větším nasazením. Frontman Steve Snere pobíhá, křičí a hypnotizuje všechny v dosahu svými licousy a knírem. Prince Squid a prostor pro bubeníka Chrise Commona, aby předvedl, že na novém albu Tail Swallower And Dove neukazuje všechno ze svého umění. Mocné nápřahy a šílené přechody. Dva hity jsou za vámi a ani si neuvědomujete, že by uběhl nějaký čas od chvíle, kdy se poprvé rozezněla jejich komba. Naprostý trans a čas pro zpěváka rozepnout si košili.
Singl Horse Girl spojí úžasný kytarový a basový riff v jednu velkou sluchovou lahodu. Pak These Arms Are Snakes trochu zaloví ve starších písních, dnes večer má ale přednost deska Tail Swallower And Dove. Woolen Heirs přitáhnou k mikrofonu Briana Cooka, sloka Seven Curtains zase utluče všechny pochybnosti o tvrdosti. Čtyři post-hardcoroví géniové ze Severozápadu se s ničím nepářou. Poslední dvě písně, bez basy, zato s dvěma kytarami a microkorgem. Chytlavá hymna Red Line Season s úžasnou kytarou a klimaktickým závěrem. Na závěr zazní Ethric Double. „Nemůžou je slyšet, když v ně nevěří. Nevěří v ně, protože je nevidí. Zakrývají si oči?“ ptá se Snere a rozbíjí židli. Je deset a koncert končí. These Arms Are Snakes hráli krátce, ale skvěle. A vy v ně teď už věříte!
HONZA ŠVELCH
26. 10.2008 – Praha, Klub 007 Strahov