Queen a Rodgers v Praze ukázali, že nejsou jedno a totéž
0 Redakce 2.11.2008Poslední říjnový den se pražská O2 Arena zaplnila až po střechu a nebylo divu. Jméno Queen, které už v tehdejším Československu působilo magicky v 80. letech minulého století, spolehlivě funguje dodnes. A to přesto, že od smrti Freddieho Mercuryho uplynulo už sedmnáct let a nový zpěvák Paul Rodgers se nikdy nemůže stát jeho plnohodnotnou náhradou.
Zjevně si to uvědomuje i kapela, protože novou desku Cosmos Rocks vydala pod jménem Queen + Paul Rodgers a stejné spojení se objevilo i na plakátech na pražský koncert. Už před zazněním prvního tónu bylo prostě jasné, že Queen a Rodgers nejsou jedno a totéž, což dokazuje nahrávka Cosmos Rocks a přesvědčil o tom i páteční koncert.
Souhlasím s názory, že Cosmos Rocks je solidní rocková deska, která by však měla vyjít pod méně zavádějícím jménem interpretů May, Rodgers a Taylor. Ovšem na druhou stranu chápu (byť nesouhlasím), že by se tenhle upřímný krok projevil na prodejnosti alba i návštěvnosti koncertů. Takže se v Praze šlo na Queen, přestože z původních členů londýnského kvarteta zůstali pouze kytarista Brian May a bubeník Roger Taylor. Baskytarista John Deacon se po smrti Mercuryho k obnovené skupině nepřipojil.
Co tedy kapela nabídla vyprodané O2 Areně? Stručně řečeno více než dvouhodinovou bombastickou světelnou show, nostalgickou vzpomínku na staré Queen a ukázku z nové tvorby Maye s spol. Svůj druhý pražský koncert po třech letech zahájila kapela efektním nástupem, kterému předcházelo promítání vesmíru na obrovském projekčním plátně, létající meteority, křižující blesky. Množství světel… A pak zdvižená Mayova pravice odstartovala skladbu Hammer To Fall z alba Works a nostalgická procházka historií Queen mohla začít. Vstřícně naladěná hala aplaudovala letitým hitům Tie Your Mother Down, Fat Bottomed Girls, Another One Bites The Dust, I Want It All či I Want To Break Free. Teprve potom noví Queen podsunuli první skladbu z nového alba, singl C-lebrity následovaný další novinkou Surfs Up…Schools Out! doprovázenou obrázky na projekčním plátně.
Vcelku milou změnou byla píseň Seagull, při které se Rodgers sám doprovodil na kytaru, ale bylo to hodně vzdálené duchu Queen. Ten se vcelku úspěšně podařilo vyvolat poté, když May poprvé vzpomenul jméno Mercuryho a vyzval davy ke zpěvu skladby Love Of My Life. Výsledný efekt zvýrazněný dobrým Mayovým zpěvem vyvolal u většiny přítomných lehké mrazení v zádech a zajímavá akustická část pokračovala skladbou 39, ke které se postupně připojila skupina hostujících hudebníků. Vcelku pohodou vzpomínku nenarušil ani tak Rodgers zpívající I’m In Love With My Car a A Kind Of Magic, jako spíše muzikantské exhibice pozůstalých Queen. Bubenická sóla jsou většinou nutným zlem všech velkých koncertů a výjimkou nebylo ani to Taylorovo, i když ho doprovázely nevídané světelné efekty. Příliš dlouhá byla také produkce Maye, navíc nabídl okoukaná gesta i již známé kytarové sólo.
Koncert ve svých dvou třetinách ztratil tah a při písních Say It's Not True, kterou napsal Taylor pro bývalého jihoafrického prezidenta Nelsona Mandelu, a Bad Company v podání zpěváka a skladatele Rodgerse, to už bylo hodně mimo Queen. Zpět na nostalgické koleje vrátil královský vlak dobrý tah s promítáním záběrů Mercuryho při skladbě Bijou a zejména při Bohemian Rhapsody, kdy se na plátně objevil Freddie za pianem a ke starému koncertnímu záznamu se postupně přidali Taylor na bicí a May na kytaru. Ve finále se přidal Rodgers, jehož hlas při vší úctě však opět dokázal, že Mercury byl jen jeden.
Je jasné, že si tahle show vyžádala přídavek, jehož závěr bylo velmi snadné si tipnout. Těžko to mohlo být jinak, než s We Will Rock You a úplnou tečkou v podobě We Are The Champions. Název téhle pecky zjevně platí pro původní sestavu a staré písně, nová parta sice není pouhým revivalem Queen, ale její slávu spíše využívá, než že by na ni navazovala.
RICHARD WINTER
31.10.2008 Praha – O2 Arena