Natacha Atlas: Nekompromisní vyznání
0 Redakce 30.9.2008Uhrančivou zpěvačku nebylo lehké sehnat. První telefonát vyzváněl jen do hlasové schránky. Druhý den jsem byl úspěšnější a zastihl Natachu Atlas zrovna, když se připravovala na cestu do Paříže… Belgická zpěvačka střídala různé projekty a kolaborace (od Davida Arnolda, po soundtracky přes spolupráci s Jean Michelem Jarrem), připojila se k worldovým Transglobal Underground, vydala osm solových alb na pomezí arabského a židovského světa dokazující, že tyto dvě kultury by měli žít v míru. Poslední album Ana Hina pokračuje v globálních inspiracích, je vyspělé, ale zároveň hravé a zábavné.
Na vaší nové desce Ana Hina vzdáváte v písni La Vida Callada hold osudové malířce Fridě Kahlo…
Je to něco jsem chtěla již dávno udělat. Její dílo mi je velmi blízké. Udělali jsme to jako duet se zpěvačkou Clarou Sanabras. Na této desce jsem chtěla znovu interpretovat staré arabské písně a smíchat to s různými folkovými prvky latinské a skotské hudby. Zásadní byl podíl producenta Harveye Broughta, který přesně věděl jak to všechno udělat.
S Davidem Arnoldem jste převzala dokonce dvě bondovky You Only Live Twice a From Russia With Love. Koukala jste jako malá na filmy s Jamesem Bondem?
Nijak zvlášť! (Smích) Teda nepomatuji si. Vím, že jsme měli doma vinyl nebo kazetu se soundtrackem k Dr.No. Prvotní impuls přišel od Davida Arnolda.
Také jste přebrala démonickou píseň I Put A Spell On You od Scremin´Jay Hawkinse…To fantaskní voodoo vyznání mezi valčíkem a rock´n´rollem…
Je to hrozně silná píseň. Fascinuje mě tam ten rytmus a nekompromisnost vyznání lásky.
Vím, že to je velmi těžké, ale mohla byste popsat, co pro vás znamená arabská hudba?
To je opravdu velmi těžké definovat. Pro mě to je důležité, protože to jsou moje kořeny. Uchvátila mě ta emocionalita, radost i temnost. A ten rytmus! Ta poezie!
Natacha Atlas: Mon Amie la Rose
Údajně jste objevila arabskou kulturu relativně pozdě. Tak, že jste měla jakési osvícení v nějakém Belgickém klubu…
Ne, to je blbost. Už od puberty jsem věděla, kam patřím a kde jsou moje kořeny. Arabskou hudbu jsem začala pořádně poslouchat už někdy v šestnácti nebo sedmnácti letech. Ale je pravda, že jsem se dostala na Střední Východ až někdy v pětadvaceti.
Jaký je váš nejlepší a nejhorší zážitek s Transglobal Underground?
Nejlepší bylo naše vystoupení v Budapešti na festivalu Sziget. A nejhorší… Teď si nemůžu vzpomenout…třeba až během dne…Ne, opravdu nevím.
Tak to je svým způsobem velmi pěkná odpověď…
(Smích) Vlastně ano. Promiňte, ale už musím letět.
TOM KOMÁREK (foto: D Smack U Promotion)
26.9., Praha, Lucerna Music Bar