Alanis Morissette v Praze trochu zaskočila publikum, ale nezklamala
0 Redakce 14.8.200812. srpna se Praha dočkala.V očích některých návštěvníků úterního koncertu kanadské písničkářky Alanis Morissette v pražském Kongresovém centru se v průběhu večera zračilo určité překvapení, neřekl bych však, že někdo odcházel domů vyloženě zklamaný. A to přesto, že čtyřiatřicetiletá zpěvačka dokázala vyprodaný sál pořádně rozhýbat až při závěrečných skladbách Ironic a Thank You, které lidé přece jenom odzpívali společně se zpěvačkou. Ale pěkně od začátku.
V roli předskokana se ve Společenském sále snažil zaujmout písničkář Liam Gerner a nutno říct, že se mu to celkem podařilo. Čtyřiadvacetiletý kytarista australsko-britského původu, který ve zhruba půlhodinovém setu mimo jiné zahrál svou zatím nejúspěšnější skladbu By The Lake, se sice nijak zvlášť neodlišuje od desítek podobných interpretů, dočkal se však poměrně vstřícného přijetí.
Krátce po deváté hodině spustila kapela intro v podobě pár tónů ze skladby Moratorium z nového alba Flavors Of Entanglement a s kytarou na krku se téměř nenápadně na potemnělém jevišti objevila Morissette. Bez dlouhých řečí spustila Uninvited známé z filmu Město andělů a hned poté nasadila první těžší kalibr, All I Really Want z jejího nejslavnějšího alba Jagged Little Pill.
Tvorba držitelky sedmi ocenění Grammy je charakteristická spoustou emocí, překvapivě však právě to byla věc, která většinu času během hodiny a půl koncertu chyběla. Ani ne tak ze strany Alanis a její skvělé kapely jako spíše ze strany publika. To sice vyprodalo Kongresové centrum mnoho týdnů předem a řada lidí marně těsně před jeho zahájením ještě sháněla lístky, ale teď to vypadalo, že si vynaložené finace ani nechtějí pořádně užít. Mnohé patrně zaskočil ne zcela optimální zvuk v úvodu i fakt, že písně byly trochu “oplácané” podobně jako jejich intrepretka, která má v poslední době nějaké to kilo navíc. Pokud si někdo přišel poslechnout skladby v podobě, v jaké je zná z desek, mohl být jejich zahuštěnou aranží trochu zaskočen. Ovšem na to, aby člověk slyšel to samé, co má doma ve svém přehrávači, přece nemusí chodit do tak nevlídného prostředí, jakým je betonové Kongresové centrum.
Alanis vcelku podle očekávání představila několik novinek ze svého šestého alba Flavors Of Entanglement, první studiové nahrávky po čtyřech letech. Z desky, o které se do omrzení všude píše, jak její atmosféru ovlivnil její rozchod s hercem Ryanem Reynoldsem, zazněly například skladby Citizen Of The Planet a Tapes. Zejména prvně jmenovaný kousek nejen mě opravdu vzal u srdce a považuju ho za vlajkovou loď alba Příchutě překážek, které je tím nejlepším, co Morissette natočila od roku 1995, kdy nám nabídla svou patrně nepřekonatelnou “pilulku”.
Přestože Alanis vedle novinek zařadila i starší písně, nedá se říct, že by zejména v první polovině mělo její vystoupení nějaké vrcholy. Jedna z nejvýznamnějších písničkářek konce minulého století se na pódiu mezi svými muzikanty vizuálně tak trochu ztrácela, ovšem její hlas byl nepřeslechnutelný. Ta dáma je opravdu ve formě a zdá, že terapie, kdy se vzteku a depresí podle svých slov zbavuje psaním písniček, je prospěšná nejen jí osobně, ale také publiku. Však se také nakonec nechalo do emocemi nabitého světa Morissette vtáhnout i to pražské, zejména když se dočkalo hitu You Oughta Know. Při Hand in My Pocket se konečně ukázalo, že lidé znají i některé texty a mají chuť si zazpívat, ale najednou se přiblížil konec. Při závěrečných Ironic a Thank You jako by všichni chtěli dohnat, co předtím prováhali a spolu s davy tančila i prodavačka suvenýrů v předsálí.
Alanis Morissette při své druhé návštěvě Prahy možná trochu publikum zaskočila, ale rozhodně nezklamala. Koncert stejně jako album Flavors Of Entanglement dokázal, že odepisovat tuhle paní, která se příležitostně uplatňuje i jako herečka, bylo naštěstí trochu předčasné.
RICHARD WINTER
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY