The Cure a další nová alba
0 Redakce 8.7.2008Primal Scream, The Walkmen, The Jesus And Mary Chain, Okkervil River, The Streets
NEJOČEKÁVANĚJŠÍ DESKY…
Primal Scream
Beautiful Future
21. 7. 2008
Primal Scream vydají koncem července svou devátou desku – vyrovná se Beautiful Future jejich nejinvenčnější pětiletce (97-02)? Soudě dle singlu Can´t Go Back i vyjádření kapely, můžeme zapomenout na vzývání starého r´n´r, blues a Give Out… – tj. Riot City Blues 2 na programu není. Zatím víme to, že jako hosté se představí: Lovefoxxx z CSS, Josh Homme z QOTSA a Linda Thompson. Víme i, že producentem byl Björn Yttling z Peter Björn and John a ten říká: „Bude to znít trochu jako Alan Vega a Suicide“, což je snad to nejúžasnější, s čím mohl přijít (bez ironie). Bude zajímavé sledovat, jak se Primal Scream podaří vytancovat z jejich legendární dance minulosti, a také jak Björn, k smrti milující Stone Roses, vdechne kapele slibovaný těžce popový esprit (ten z prvních dvou desek je podle mě nepřekonatelný). Nikdo samozřejmě nečeká nic tak vybočujícího a převratného jako byla Screamadelica, ale přece jenom… they´re the fucking Primal Scream, ya know what I mean?
Kill All Hippies – doporučuje se sledovat výhradně pod vlivem
The Walkmen
You And Me
19. 8. 2008
Mimo příprav nové desky, která má být co do atmosféry hodně á la ranné nahrávky Elvise a Buddy Hollyho, si The Walkmen našli čas i na vzdávání holdu svým oblíbencům. Jedním z neustálých dodavatelů nepostradatelného nadšení a inspirace je u téhle post-punkové party i Leonard Cohen. The Walkmen vůbec dělají covery dost rádi. Před dvěma lety se takto chopili kompletního obsahu Pussy Cats (deska Harryho Nilssona z roku 1974, kterou produkoval John Lennon), tentokrát došlo „jen“ na pár Cohenových písní z Songs From A Room, konkrétně Lady Midnight, The Old Revolution a Tonight Will Be Fine, ale výsledek rozhodně stojí za to. Poslužte si a nebojte, The Walkmen s tím souhlasí. Jinak ještě co se týče You And Me… dělal na ní John Agnello (Dinosaur Jr., Sonic Youth) a Chris Zane (Ambulance LTD a hlavně Les Savy Fav!), což jednoduše znamená, že to prostě opět nemůže dopadnout jinak než skvěle.
Another One Goes By – originální verze
The Jesus And Mary Chain
název neznámý
do konce 2008
The Jesus And Mary Chain… co dodat? Konečně jejich comebacková deska začíná nabírat konkrétních obrysů. Pomalu, ale přece. Magazínu Uncut řekli, že se na ní už usilovně pracuje. A následovalo ticho… V podobné mlze nejasností zůstávají zahaleni i My Bloody Valentine, nicméně do konce roku by oboje mohlo vyjít. Stejně jako MBV reedice, i JAMC vychází jako předzvěst nového alba luxusní boxset CD. Vyjde koncem září, bude se jmenovat The Power Of Negative Thinking: B-Sides and Rarities a obsahovat všemožné rarity z celé jejich kariéry, včetně dosud nezveřejněných nahrávek z jejich prvních vystoupení, nikdy nevydané demáče, b-strany, bootlegy a spoustu dalších lahůdek. Nicméně nemusíme jen nostalgicky vzpomínat… Před nedávnem vyšel na soundtracku k seriálu Heroes track All Things Must Pass a nejde o nic menšího, než o první zbrusu nový release JAMC od ´98! Jaký je? Když se musíte ptát, nikdy se nic nedozvíte. Slyšte sami:
All Things Must Pass
TAKÉ DOJDE NA…
Okkervil River
The Stand Ins
7. 9. 2008
The Stand Ins je pokračováním poslední desky The Stage Names. Všichni bychom asi chtěli spíš dvojku Black Sheep Boy, kdekdo ale říká, že když ne co do konceptu, tak co do kvality tomu tak nebude… Na desce spolupracoval i Charles Bissell z The Wrens (jejichž reunion se bohužel stále odkládá), zajímavý je taky název písně, která má vše uzavřít – Bruce Campbell Interviewed on the Roof of the Chelsea Hotel, 1979. Půjde o toho Bruce Campbella, který tak rád glamrock a kterého tak rád Morrissey nebo o Bruce „hail to the king, baby“ Campbella, kterého tak neradi zombíci? Jedno lepší, než druhé, nemyslíte?
The Cure
název neznámý
13. 9. 2008
Září je daleko, ale tempem co měsíc, to singl, čekání na nové The Cure uteče rychle. Jako první přišel na řadu The Only One a jen potvrdil, co už se delší dobu tradovalo – Robert Smith je po letech oběma nohama ve svém upbeat prostoru, stýskání si a děsivé vize si na další čtyři roky můžeme vesele odpustit. 13. června jsme se ocitli ve Freakshow, pak 13. července zas někde jinde a tak dále, až do 13. září. Se šťastnou třináctkou se nejspíš bude nějak kooperovat i v samotném názvu desky.
The Streets
Everything Is Borrowed
léto 2008
Čtvrtá deska The Streets se nerodila snadno. A asi to nějak zůstalo zapsané v názvech songů. Ten titulní je jako vystřižený od Kaiser Chiefs, to řekl Mike Skinner sám, ten poslední zas na vlas stejný jako u Coldplay. Tak zle ale snad nebude. Skinner se nechal slyšet, že moc dobře ví, v čem byl problém poslední desky a proto mu tahle zabrala tak dlouhou dobu, ale že se prý máme na co těšit. Konkrétně na pozitivního, se sebou srovnaného autora, který ví, čím si nás v minulosti získal (nicméně to pro jistotu připomene: I Love You More Than You Like Me). To až na té další, páté desce, bude zas bojovat se svými démony. Mír v duši teď, „můj Berlin“ později. Tipnete si, co bude víc?
JAKUB PEŘINA