Sonar 29: Exmanželé a exbratři
0 Redakce 8.2.2010V dnešním Sonaru se skloníme před sílou předpony ex-, která dokáže z přítomnosti udělat vzpomínku nebo pouhý zápis v životopise. Tak třeba exmanželé. Nejenom White Stripes, ale i Quasi, kteří mají dnešní desku týdne, kdysi byli svoji a teď jsou nesví. Dřív sdíleli lože, nyní sdílejí dodávku. Alan Sparhawk z Retribution Gospel Choirs by jakožto mormon teoreticky mohl předponu ex- zcela vytěsnit a pojímat sobě nové manželky, aniž by se z těch starých stávaly ex. Výhodné. Krom toho jsou dnes v nabídce exbratři z Past Lives, Creature With The Atom Brain pod vedením ex-exulanta Alda Struyfa a Le Sang Song, jejichž deska byla nahraná už před třemi lety, ale vychází až teď, a jak je vidět, ještě neex-pirovala.
Deska týdne
Quasi – American Gong
(Domino)
Klíčová slova: basačka do trojky, ex-manželé, loser, radost z beznaděje
„Vždycky saháš po něčem, co nikdy nemůžeš mít. Vždycky se zamiluješ do toho, co tě rozesmutní.“
Quasi jsou kus živoucí historie amerického alternativního rocku. Přežili Elliotta Smithe, jemuž dělali doprovodnou kapelu. Přežili Sleater-Kinney, kde Janet Weiss získala reputaci nejlepší bubenice, jakou si umíte představit. Přežili i svůj rozvod. A teď, po víc než patnácti letech existence, přibrali Sam Coomes (mluvčí všech ztroskotanců světa) a jeho exmanželka ještě třetí do hry – basistku Joannu Bolme. Snad proto nové album tak živě a rock'n'rollově. Jistě, základní princip je pořád stejný: hořkosladké písničky o životních prohrách a nesmyslnosti toho všeho, ve kterých se ale pod fuzzem a potrhlými jamy skrývají krásné, ale pochroumané beatlesácké melodie. Tentokrát se však zdá, že svítá na lepší časy. Třeba Bye Bye Blackbird je takřka veselý popěvek (i když je o příchodu zimy a v půlce ho přetne likvidační jam). To ale neznamená, že by Quasi ztratili na síle. Vůbec ne!
Past Lives – Tapestry Of Webs
(Suicide Squeeze)
Klíčová slova: The Blood Brothers, post-punk, avantgarda, lounge, reinkarnace
„Počítal jsem každou hrstku prachu a každé zrnko písku, a když byla všechna práce za mnou, tak jsem tě pořád nemohl najít. Od matky tvé matky k dětem tvých dětí, čekal jsem, sledoval a přesýpal čas…“
Post-hardcoroví démoni The Blood Brothers si stěžovali, že jejich publikum nestárne s nimi a pod pódiem poskakují pořád samí teenageři. V roce 2007 se rozpadli na dvě poloviny – Jaguar Love víceméně pokračují postaru, Past Lives zkoušejí nové hudební cesty. Zvolnili, přestali být tak agresivní a soustředí se víc na atmosféru, melodie a disharmonie než na maximální rychlost. Tenhle alternativní a mírně avantgardní přístup jim svědčí, neženou se za hity, jde jim o celkový dojem (a taky o starší publikum). Tapestry Of Webs je skvěle upletená síť, z které se jen tak nevymaníte. Je to minimalistické a potemnělé umělecké dílo s jedinou opravdovou hitovkou uprostřed. Pokrevní bratři jsou minulostí, ať žijí minulé životy.
Retribution Gospel Choir – 2
(Sub Pop)
Klíčová slova: licousy, retro, nahlas, lopata, kytara, Low
„Tvrdě pracuju!“
Mormonský zrzavý kytarista Alan Sparhawk založil společně se svou manželkou v roce 1993 zásadní a velmi úspěšnou slowcorovou kapelu Low. Alanovi ale nestačí pořád být potichu a minimalisticky drnkat, taky si chce zařádit, zkreslit kytaru a pořádně se rozmáchnout. Proto stvořil vedlejší projekt Retribution Gospel Choir, který je pořádně hlasitý, zbasovaný a hard rockový. V textech nerozebírá sebevražedné atentátníky, jen si postěžuje na práci. Je to přímočará zábava, sice hlasitá a místy psychedelická, ale pořád jednoduchá a přístupná.
Le Sang Song – Le Sang Song
(Dragnet Records)
Klíčová slova: minimalismus, lo-fi, chudí surfaři, domácí studio, koupelna
„Cink, cink, cink, cink, cink, cink! Všichni andělé zpívají.“
Skromná domácí tvorba ještě nevymřela. Craig Chambers ve svém sólovém projektu Le Sang Song plesnivými metodami a ještě plesnivějším zvukem maluje kouzelné komorní balady. První písnička sice zní, jako kdyby si ji půjčil od nosiových surfařů The Intelligence, zbytek je ale už svérázný a původní. Hlavním stavebním prvkem jsou přehnané a neadekvátní bicí – představte si třeba líné reggae poháněné ošuntělou dvojšlapkou. Nekvalitní nástroje a zvuk jsou jenom pomůcky, které se neobejdou bez dobrých písní. Craig je ale talent, jeho repetitivní skladby jsou chytlavé, snadno zapamatovatelné a místy geniální. Hučení, syčení a zpěv jako z koupelny jenom zábavné detaily.
Creature With The Atom Brain – Transylvania
(Munich Records)
Klíčová slova: lupiči & kradaři, stoner rock, groove, Belgie
„Dneska v noci měj oči otevřené – dělej hluk!“
Aldo Struyf, šéf a frontman Creature With The Atom Brain, patřil k oněm belgickým kamarádům, které si kdysi z Antverp přivezli Queens Of The Stone Age. Hrál v kapele Marka Lanegana a pak se vrátil do svého rodného Vlámska. I když svou bandu nazval podle písničky Rokyho Ericksona, vliv (nejenom) pouštního stoner rocku je na ní znát daleko víc. Každá písnička stojí na hypnotickém groovu, ze kterého se ani kapele ani vám nebude chtít pryč. Rock ad infinitum. Podobnost s Queens či Kyuss je někdy tak frapantní, až to zavání loupeží. Jenže když potom ve výborné Lonely zazpívá Mark Lanegan, je jasné, že tihle chlapíci to mají posvěcené. Po dEUS a Millionaire další důkaz o tom, že v Antverpách to žije. Přinejmenším víc než v Bruggách.
HONZA A JARDA ŠVELCHOVI