Sonar 7: Každý den jiné dynamo
0 Redakce 17.8.2009Nedávno jsme byli na jednom letním festivalu a ráno jsme objevili zatoulanou ponožku s nápisem Monday čili pondělí. Od toho byl už jen kousek k teorii, že někteří lidé mají spodní prádlo označené podle dne v týdnu. A proč neudělat totéž i s hudbou? Každý den si zasluhuje jiný rytmus. Na hektické pondělí frenetický pop So Many Dynamos, na pomatené úterý Dysrhytmii. Na strašidelnou středu Howl a na naštvaný čtvrtek (kdy už tu bude víkend?) Pissed Jeans. Páteční Yo La Tengo už jsou předzvěstí víkendu, slunce a modré oblohy. A příští pondělí tu zas bude nový Sonar.
Deska týdne
So Many Dynamos – Loud Wars
(Vagrant)
Klíčová slova: matematici, pedály, efekty, klávesy, akustika, Minus the Bear
„Nahrávka nelže. Tak k jaké straně se připojí? A zapomene se na píseň, když se deska rozbije?“
Hravý kvartet z Illinois se pojmenoval podle oblíbeného amerického palindromu So Many Dynamos. Podobně rozverně i skládá; těší se z každého překvapivého akordu, nečekané kytarové vyhrávky nebo krkolomné mezihry a změny rytmu. Chlapci chtějí hrát co nejvíc a bez oddychu, ale taky touží po fanynkách a fanoušcích, a tak šetří ušní bubínky, zpívají jemnými hlásky a uchýlí se i ke dvěma diskotékovým hitům. Frontman Aaron Stovall navíc důsledně artikuluje, a vy si tak můžete užít texty o démonech, kteří potřebují výcvik, vědeckých formulích, krápnících nebo nových kostech. So Many Dynamos by mohli být hvězdami ve světě konzervatoristů a akademiků. V tom našem jsou nadanými matematickými rockery s nepočetným publikem.
Dysrhythmia – Psychic Maps
(Relapse)
Klíčová slova: instrumentálky, virtuosové, šílenství, rychlost, dirigent
Na to, co zahrají Kevin Hufnagel a jeho dva kolegové, byste za normálních podmínek potřebovali dvojnásobný počet hudebníků. Dysrhythmia skládá neuvěřitelné kompozice, uznává pouze hyperrychlé nebo alespoň krkolomné rytmy, naprostou metalovou přesnost míchá s hardcorovým pojetím a indie rockovými riffy jako od Other Men. Kluci to nedělají proto, aby předvedli svou virtuositu, ale aby pohltili posluchače a nenechali ho ani chvilku nudit se. Pelican se oproti nim zbytečně flákají, Russian Circles příliš opakují, a potom, co začali Hella zpívat, jim mohou konkurovat jenom Sleeping People. Kevin a spol. ukazují, že složitost a náročnost nemusí plodit nepřehlednost a nesrozumitelnost. Psychické mapy jsou proto hudební lahoda pro náročné.
Howl – Howl
(Relapse)
Klíčová slova: metal, horor, hnus, síla, kytary, řev, Lovecraft
„Tyhle ruce tě držely. Tahle paní tě očichávala. A ty smrdíš.“
Tři vlasatí kluci a blonďatá kytaristka si určitě v dětství předčítali Howarda Phillipse Lovecrafta, vždyť taky pocházejí ze stejného města Providence ve státě Rhode Island. Pouze třípísničkové debutové EP (které si celé můžete poslechnout na myspacu) stojí za to, nezadržitelně se valí ve stylu High On Fire, pohánějí ho chytlavé riffy a skvělé doomové pasáže. Zpěvák Vincent řve útržkovité, ale výstižné texty plné hrůzy a zla. Nepotřebujete příliš fantazie, abyste si představili odporné bytosti, které si čas krátí zotročováním lidí a požíráním roztodivných nechutností. Howl čeká velmi temná budoucnost!
Pissed Jeans – King of Jeans
(Sub Pop)
Klíčová slova: zmrzlina, zvratky, bez servítek, hnus, nedbalá tvrdost, moč, džíny
„Vypil jsem skleničku studený vody, ale neuspokojilo mě to.“
Pensylvánská čtveřice spolehlivě odradí všechny ženy a děvčata s citem pro čistotu a pořádek, které by jim ty umaštěný džíny nejraději přepraly. Jsou to takoví nechutní humpoláci: kašlou na to, že jim kytary vazbí, a do refrénů se většinou ani nenamáhají skládat texty. Z grunge si vypůjčili riffy, ale pohrdají procítěností a melodiemi; jako kdyby se partička zhulených metalistů a hardcorářů snažila hrát coververze Mudhoney. Jejich zdánlivě odfláknutá hudba je ale tím nejlepším soundtrackem na destrukční párty, kde budete lít pivo do sebe i na sebe.
Yo La Tengo – Popular Songs
(Matador)
Klíčová slova: feedback, kouzlo nečekaného, stmívání, neokázalost, manželé (ne ti z Jižáku)
„Vím, že máš starosti / Já je mám taky / Ale až budeš připravená / Já padnu s tebou / Co jiného se tu dá dělat?“
Yo La Tengo, zpočátku přezíravě považovaní za kopírku Sonic Youth, se postupně stali svébytnou institucí alternativního rocku a počínaje fenomenální I Can Hear The Heart Beating As One (1997) začali vydávat totálně eklektické desky, obsahující cokoli od reggae přes ambient a trip-hop až po dlouhé kytarové výlety na vlnách feedbacku. V té taktice pokračují: Here To Fall je jakási hypnotická jazzrocková skladba á la Barry Adamson se zdánlivě nepadnoucím, srdečným zpěvem kytaristy Iry Kaplana. Velmi podmanivé. Jeho žena a bubenice Georgia Hubley zpívá ty éterické, folkovější věci jako je třeba výtečná When It's Dark a nakonec se všichni odvážou ve čtvrthodinových jamech poněkud schizofrenně odsunutých do druhé půlky alba. O populární muzice můžete mít jiné představy – ale možná nadešel čas je přehodnotit!
HONZA A JARDA ŠVELCHOVI