The Switch: Třikrát a vždy poprvé
0 Redakce 18.12.2008Nová deska přední hardcorové kapely se k nám dostane po kouskách. Přesněji po třech kouskách, které se The Switch chystají pojmout velmi rozdílně, ve všech případech pro kapelu netradičně. Zároveň se neostýchají nové skladby poskytnout zdarma a na klasické vydání desky rezignují. Právě dokončili první část, která se vyznačuje výraznou produkcí, industriálně znějící elektronikou a vrstevnatým zvukem. Na hravém večírku Zabijačka sobotní noci v zombie kostýmech poprvé představili materiál i živě. Zpěvák a frontman kapely, Sthepa, hovoří těsně před nanesením mrtvolně bledého make-upu o všem, co The Switch pro své fans v nejbližší době připravují.
Jeden z největších letošních úspěchů The Switch byla účast v německém finále soutěže kapel Bodog Battle. Byť se vám nepodařilo zvítězit, v této soutěži jste bezpochyby uspěli a získali mnohé kontakty. Rýsují se vám do budoucna nějaké plány s tím spojené?
Sthepa: Pro nás bylo největším úspěchem navázání velmi úzkého kontaktu s našimi fanoušky. V Čechách o soutěži skoro nikdo nic nevěděl, a přesto jsme asi pětkrát vypravili plný autobus lidí, kteří nás byli ochotní podpořit. Obdivujeme každého, kdo je ochoten za nemalé peníze jet šest hodin kamsi poslechnout si čtyři písně své oblíbené kapely. Hluboce smekám.
Získali jsme například kontakt na kapelu Illectronic Rock, která přijela letos na Bandzone fest a my plánujeme vyjet za nimi na koncerty do Německa. Na soutěži nás viděl i člověk, který měl zájem produkovat naši desku, byť z toho nakonec sešlo. Existuje ale možnost na to v budoucnu navázat.
V průběhu letošního roku se plány na způsob, datum a místo nahrávání nové desky několikrát proměnily. Můžeš popsat cestu, která vás přivedla až k současné podobě nového materiálu?
S: Poslední album Svit vyšlo před dvěma lety a my jsme cítili určitý dluh. Uvažovali jsme o opětovné spolupráci s lidmi z Ameriky i o tom člověku z Německa. Nakonec jsme zvolili Ecsona Waldese také proto, že se předtím nepohyboval v našem stylu muziky. Pomohl nám, konkrétně mě velmi výrazně, najít novou polohu. Použili jsme například hodně elektroniky.
Stejně tak jsme přemýšleli o způsobu vydání. Klasickému vydávání už podle mého názoru odzvonilo. Lidé stahují písničky z internetu a než kapela celou desku vydá, většinou unikne ven, ať už omylem nebo cíleně.
Před námi jsou teď další dvě části celého konceptu. Chceme udělat jednu hodně syrovou část, a třetí zvažujeme pojmout ne snad úplně akusticky, ale rozhodně tišeji, postavit ji na španělkách. Dokončit to plánujeme v průběhu příštího roku a celou desku vydat v nějaké speciální edici. Ta první část je ale zároveň zdarma na netu a stejně chceme naložit i s dalšími skladbami.
Váš plán jak desku pojmout a vydat je prvním pokusem o jiný přístup, nebo máte vizi nějakého většího komplexního výsledku?
S: V muzice se pohybujeme už dvanáct let a toto je jakýsi úkrok stranou, nejsou to klasičtí The Switch. V tom je to pro nás nové. Máme zaměstnání, hudba nás neživí, a na tvorbu není moc času. Co bude za dva tři roky, netušíme, záležet bude především na reakci lidí.
Bude nadcházející trilogie nějak provázaná i po textové stránce?
S: Autorem českých textů je od prvopočátku Switch náš kamarád Jay. Jeho texty jsou pro kapelu naprosto signifikantní a v tomto mu důvěřujeme. Máme už nějaký materiál rozdělaný, ale je otázka, jestli se Jay rozhodne desku textově propojit. V tuhle chvíli to nemohu říct.
Téma dnešního zombie večírku nějak souvisí s obsahem budoucí desky, nebo je čistě náhodné?
S: To s deskou nemá nic společného. O Zabijačce sobotní noci přemýšlíme s Atari Terror už od jara, protože jsme chtěli zopakovat společný koncert a nějak „jinak“ ho pojmout. Atari jsou v dobrém slova smyslu mnohem větší šašci a komici než my, potrpí si na teatrálnost, a proto vznikl tento koncept. My si na vizuální stránku potrpíme, ale Zabijačka je z našeho pohledu fakt extrém. Je to hlavně legrace.
Jak jste sháněli rekvizity?
S: Všelijak! Myslím, že většina náhrobků je z nějakého divadla. Na dnešním večeru pracuje scénografka, takže scéna je především v jejích rukou.
Kdy jsi byl naposledy na hřbitově?
S: Já nemám hřbitovy rád. Mám s nimi trochu problém, hrozně to tam na mě padne. Je zvykem vyjádřit úctu k předkům návštěvou hřbitova, ale já se přiznám, že tam nechodím. Možná scénografka byla načerpat nějakou inspiraci. Já ne… (smích).
Padly v souvislosti s show nějaké nápady, které jste nakonec zavrhli jako přehnané a nevkusné?
S: Ani ne. Je to legrace a nadsázka. Padaly nejrůznější bláznivé nápady, problém byl nakonec spíš s jejich realizací. Měli jsme třeba s Kurzem z Atari na začátku viset jako oběšenci, ale to prostě nebylo technicky možné.
JAKUB ANDĚL
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY