Rocksmith: Virtuální učitel na kytaru
0 Petr Hašek 31.8.2012Evoluce kytarových her se blíží ke svému vrcholu – můžeme odložit plastové kytarky a chopit se skutečných šestistrunek. Už nemusíme mačkat barevná tlačítka, ale opravdové struny. Bude ale Rocksmith stejně zábavný jako jeho odlehčení předchůdci?
V souhrnu herního průmyslu za rok 2011 jsme psali o krizi, do které se dostaly série Guitar Hero a Rock Band. Vývojáři chrlili jeden díl za druhým bez jakýchkoli zásadních inovací. Trh se nasytil a Activision i Harmonix přestaly vyrábět nové tituly. Rocksmith se snaží toto vakuum využít – po loňském debutu v USA teď v září vyjde i v Evropě a také ve verzi na PC. Oproti svým konkurentům nemíří na návštěvníky večírků, ale na kytarové adepty i zkušenější kytaristy.
Rocksmith více než hru připomíná výukový software. Kampaň postrádá jakýkoli příběh – pouze vás nutí naučit se pár písní a zahrát je na pódiu před virtuálními diváky. Minihry ve stylu arkádových automatů vás svou jednotvárností po pár pokusech omrzí. Zato výuka jednotlivých kytarových technik je zpracována poutavě a srozumitelně zároveň – s výjimkou flažoletů vždy dostanete dobrý a stručný návod.
Jádrem hry je ale detekce tónů. Rocksmith dokáže rozeznat i jemné nuance – nemá potíže se slidováním nebo tlumenými úhozy á la metalové struhadlo. Na druhou stranu je celý systém zbytečně tolerantní. Zajímá ho výhradně, zda hrajete to, co je psáno. Už mu ale nevadí, když hrajete něco navíc, ať už úmyslně, nebo neúmyslně. V nových písních se vám proto vyplatí spíš zběsile šmidlat než se pokoušet precizně trefit kousek riffu.
Rocksmith chce zaujmout začátečníky i veterány. Používá k tomu autodetekci obtížnosti, která upravuje náročnost partů na základě vašich dlouhodobých i aktuálních výkonů. Místy vám ale přijde paradoxně těžší zvládnout zjednodušené riffy, protože nevíte, jaký tón z komplexní sekvence po vás hra zrovna vyžaduje. Až na výjimky vás ale autodetekce nebude trápit – vážnější problémy nastávají jen u sól, u kterých obtížnost občas lítá sem a tam v závislosti na jedné chybě nebo jedné správné notě.
Na kytarovou hru má Rocksmith neortodoxní seznam skladeb. Kromě Sweet Home Alabama, Satisfaction a Sunshine of Your Love od Cream tu vlastně chybějí opravdu ikonické kytarové písně. Sice tu jsou nějaké rockové hity od Nirvany nebo Stone Temple Pilots, téměř polovina soundtracku je ale nečekaně indie a folková – éterické Sigur Ros by tu asi nikdo nečekal. Alternativní kapely tu jsou na úkor metalu. Megadeth, Judas Priest nebo Lamb of God si musí hráči dodatečně přikoupit. Seznam je navíc krátký, a tak schopnějším kytaristům brzy dojdou záživné písně.
Ačkoliv má hra vkusný a střídmý design, systém menu je zbytečně nepřehledný – jedno neuvážené kliknutí spustí nekonečnou sekvenci ukládání a načítání. Zapůjčená americká verze na PS3 se také velmi často sekala. Ubisoft si ale zaslouží chválu za tzv. mód zesilovače (Amp), který vám dovoluje hru používat jako virtuální kombo s mnoha pedály a dalšími efekty. Rocksmith dokáže i z levnější kytary vykouzlit docela pěkný zvuk, a může tak konkurovat malým domácím kombům.
Vývojáři z Ubisoftu se vydali správným směrem. Škoda, že potenciál hry brzdí několik špatných designových rozhodnutí a technické nedostatky. I v současné podobě ale Rocksmith dokáže hráče zaujmout a udržet. Vydrží vám v závislosti na vašich schopnostech – začátečníkům mnohokrát déle než už hotovým kytaristům, kteří stihnou za pár dní téměř vše odbrnkat. Ubisoft se snaží životnost prodloužit; kromě nových setů písní, které si můžete dokoupit, připravil i basové rozšíření.
8,2/10
Honza Švelch
ROCKSMITH
Výrobce: Ubisoft San Francisco
Vydavatel: Ubisoft/Playman
Platforma: PS3 (testovaná), PC, XBOX 360
Jazyk: anglicky