Gameplay 6: Modern Warfare 3, tmavý puntík a Rampart
0 Redakce 22.11.2011…ve kterém každou chvíli něco vybuchne, armáda tmavých puntíků dobude svět a neschopní stavitelé skončí pod gilotinou
Update
Zemřel Gary Garcia, hudebník, který v roce 1982 společně s kolegou Jerrym Bucknerem nazpíval hit Pac-Man Fever o nenasytném žlutém hrdinovi.
Podle bizarního dotazníkového šetření společnosti Harris Interactive ženy, které hrají hry online, dělají spoustu věcí častěji než ženy, které online nehrají: více se socializují, více sportují, více se koukají na televizi, častěji souloží a mají i víc dětí. Jestli si také víc nevymýšlejí.
Organizace na ochranu zvířat PETA spustila kampaň Mario Kills Tanooki, ve které dobrosrdečný instalatér Mario v kostýmu vyrobeném ze zvířete tanuki (japonský psík mývalovitý) utíká před pomstou jeho příbuzných.
Battlefield 3 jde před soud. Vydavatelství EA slíbilo zákazníkům, kteří si koupí hru na PS3, že k ní zadarmo obdrží Battlefield 1943. Nabídku však na poslední chvíli přes Twitter zrušilo. Zklamaní majitelé verze na PS3 se teď spojili a s EA se budou soudit.
CALL OF DUTY: MODERN WARFARE 3
Vojna a vojna
Výrobce: Infinity Ward, Sledgehammer Games
Vydavatel: Activision/ABC Data (výhradní distributor Activision/Blizzard)
Platforma: PC (testovaná), PS3, XBOX 360
Jazyk: anglicky
Procestovat celý svět a umřít. Vojenská služba ve fiktivní budoucnosti Call of Duty: Modern Warfare 3 vás zavede na všemožná místa, od dnes už povinné Paříže (byla taky v Battlefieldu 3) a New Yorku, přes neokoukaný Hamburk, vybledlé Somálsko a zasněženou Sibiř až do Dubaje. Vlastence potěší zastávka v Praze. Za takové výlety musí protagonisti hry zaplatit svým životem.
Série Modern Warfare je nejúspěšnější střílečkou všech dob. Vrcholu dosáhla bombastickým scénami a svižným dějem, který by vystačil na deset akčních filmů. Studio Infinity Ward celý herní zážitek koncentruje do pěti neskutečně intenzivních hodin − nic se neopakuje, než si stačíte jednou odskočit, je po všem. I nový díl dodržuje tuto šablonu. Po rozpačité první misi se dostává do tempa: z helikoptéry vás přesune do ponorky, pak do člunu, do prezidentského letadla… I brífinky sviští tak rychle, že se nestačíte ani nadechnout.
Věrohodnost jde v případě Modern Warfare 3 stranou. Důležité je, aby vámi exploze dostatečně otřásly a aby vás smrt stovek nevinných civilistů v přímém přenosu hnala vpřed v boji s terorismem. Hra trivializuje morální dramata, ostatní postavy buď střílí s vámi, nebo proti vám. Vaše herní svoboda se smrskla na mačkání tlačítka myši − kompenzace, kterou MW3 nabízí, je ale víc než dostatečná. Komu by vadilo, že ho hra drží na krátkém vodítku, když o tom ani nemá čas přemýšlet.
Když vás Modern Warfare 3 baví, nemusíte se cítit provinile. Ačkoliv celou dobu střílíte do lidí, nikdo se vám nesnaží říct, že zabíjení je hezké. Brutální popravy rozhodně nevykreslují smrt jako něco, co byste chtěli ve volném čase zkoušet na svých známých. I váš úkol je v podstatě pacifistický: musíte zastavit třetí světovou válku.
Multiplayer je oproti kampani strohý a nezáživný. Mapy jsou malé a skoro všechny kopírují tu samou strukturu − otevřený prostor ve středu a úzké koridory po okrajích − jediné, co se mění, jsou textury. Kompetitivní módy zesměšňují potíže s připojením hostitele a dalších hráčů. Tři vteřiny střílíte po protivníkovi, abyste zjistili, že ho ani celý zásobník nezabil, protože tam vlastně nestál. Kooperativní režim takovými problémy netrpí, ale kvůli své repetitivnosti vám moc dlouho nevydrží. V porovnání s Battlefieldem 3 celý multiplayer působí jako návrat pět let zpátky.
Síla Modern Warfare 3 spočívá v hollywoodské výpravě, nečekaných dějových zvratech, atraktivních lokalitách a šokujících scénách. Když tohle všechno hře odeberete, jako v případě multiplayeru, zůstane vám jenom průměrná střílečka, která recykluje herní postupy i engine z roku 2007.
V poslední době hráči i recenzenti často kritizují celou frančízu Call of Duty za to, jaká nenasytná továrna na peníze se z ní stala. Když zrovna Activision nevydává nějaké pokračování, vydělává na předražených balíčcích map pro multiplayer (teď navíc spustil placenou službu Call of Duty Elite). To nic nemění na tom, že kampaň MW3 je nejintenzivnějším herním zážitkem letošního roku.
8,3
DARK DOT
Byl jednou jeden puntík
Výrobce: Gambit Game Lab
Vydavatel: zdarma na iTunes
Platforma: iPad
Jazyk: anglicky
Herní laboratoř Gambit, kterou společně provozuje MIT (ano, ta mekka všech nerdů) a singapurská vláda, už produkuje experimentální indie tituly několik let – žádný z nich ovšem zatím nebyl tak elegantně jednoduchý a radostný jako Dark Dot. Princip je prostý – ovládáte skvadru malých tmavofialových puntíků, kteří se šinou kupředu, střílejí po nepřátelích, sbírají bonusy a vyhýbají se překážkám. Ona elegantní inovace je ale v tom, jak je ovládáte. Na iPadu pomocí fiktivní tužtičky nakreslíte tvar formace a puntíci do něj přeběhnou a uspořádají se – formaci pak můžete prsty zvětšovat, zmenšovat nebo otáčet. Vzniká tak originální kombinace raketkové 2D střílečky á la Tyrian a real-timové strategie. Dark Dot je podobně jako Angry Birds typ hry, po které se sápe každý, kdo ji uvidí, a má i zjevný komerční potenciál. Ve verzi, která je zadarmo ke stažení, ovšem není moc levelů a potenciál jejího originálního konceptu není beze zbytku využit. Uvidíme, jestli vývojáři budou moci a chtít na svém školním projektu dál pracovat. Podle mě je ale jasné, že tečky chtějí mašírovat dál!
8,0
Retro
RAMPART (1990)
Pokaždé, když si vzpomenu na ty hodiny, dny a týdny, které jsem strávil cyklickým stavěním a bořením hradů v Rampartu, říkám si, proč proboha ještě nikdo neudělal remake. K mnoha hrám z devadesátých let nebyl čas přívětivý: byly moc složité, frustrující, měly zmatený interface. Ale tenhle simulátor tvorby zřícenin je i po dvaceti letech svěží a v podstatě nepřekonaný. Hra byla sice původně určená do arkád a ovládala se neposedným trackballem, v Česku se ovšem proslavila ve výtečné konverzi na PC z roku 1992, kterou mohli stejně jako originál hrát tři hráči a ve které šly konfigurovat takové prkotiny jako citlivost a rychlost opakování kláves (!). Hra se skládá ze dvou fází: Tou první je stavění hradu ve stylu Tetris a instalace kanónů na obestavěném území, tou druhou střílení do neodbytně útočících lodí (ve hře pro jednoho hráče) nebo do hradů vašich protivníků.
Už samotná kombinace dvou zdánlivě nekompatibilních žánrů je skvělý nápad. Úspěch hry ovšem korunují otevřené herní mechaniky, díky kterým se dají vymýšlet netradiční strategie. To, že můžete střílet do svého vlastního hradu, je zdánlivý detail, ale ten vám dovoluje „pročistit“ trosky vašeho hradu, aby se vám později lépe stavělo. Můžete ničit i nepřátelské kanóny – chvíli to trvá, ale uděláte tak protivníkovi nepořádek na jeho vlastním dvorku. Sběrné suroviny v Rampartu nefungují a rozbitá děla zůstanou na místě a překážejí ve stavitelském rozletu.
Prostou a funkční grafiku doplňuje škodolibá animovaná sekvence na konci hry. Neúspěšní hráči jsou přivedeni pod gilotinu – kterou ten úspěšný může (ale nemusí) stisknutím tlačítka pustit. V tu chvíli se projeví i sociální dynamika v partě a poražení začnou vítěze škemrat o milost. Další důvod, proč by měl nespravedlivě opomíjený Rampart patřit do síně slávy herního designu.
Připravili: ŠVELCH BROS